Akce "Myšák"

Tak jsou další dva dny za mnou. Za tu dobu jsme stihly trošku prozkoumat Starou čtvrť, navštívily jsme pagodu na Nefritové hoře (Ngọc Sơn) u jezera Navráceného meče (Hồ Hoàn Kiếm), kde byl příjemný chládek a faoukal lehký větřík. V nakladatelství vydávající zejména knihy o vietnamské kultuře v aj a fj jsme si koupily krásné knížky, tak aspoň máme něco hodnotného ke čtení (z čistě studijních důvodů si totiž byla ženská část výpravy nucena pořídit místní módní časopisy:-). Znaveny horkem a dotěrnými prodavačkami banánů jsme zabloudily do místní kavárny v krásné koloniální vile a občerstvily se čerstvou mangovou šťávou a vynikající vietnamskou kávou s jakýmsi salkem, která voní po čokoládě.

Do té doby klidné vody ospalého dne rozčeřila až večerní akce "myšák".

Už jsme s Ladou pomalu ulehaly do provlhlých postýlek, když si lada všimla jakýchsi třech malých (ne zas tak malých) bobků na své posteli. Sami sebe jsme přesvědčovaly, že to budou nejspíš bobky gekonní :-D (cha cha..) a že na bobky myší jsou podivně velké.

Skoro jsem spala, když jsem zaslechla nezvyklé hlodání nad hlavou. Rozhodly jsme se prostor raději zkontrolovat. Zahýbaly jsme olezlou záclonou a ta se začala samovolně vlnit. Vyzbrojeny anténou od TV a ramínkem na prádlo jsme prohledávaly přestavený pokoj, ale nic jsme nenašly. Až po chvilce si Lada všimla, že zpoza tyče na závěsy visí kousek holého ocásku. Hmmm je to teda fakt myš.


Ocásek se čím dál tím víc prodlužoval až byl asi 15cm dlouhý. Tak tohle teda není nějaká myška, ale pořádná krysice! Konsternovaně jsme koukaly na ten ocas (podotýkám, že byly 3 hodiny ráno...) a rozhodly se zavolat pomoc, protože jsme se té krysice maličko bály a taky jsme prostě nevěděly, co s ní máme dělat. Navíc jsme potřebovaly psychickou podporu. Volba padla na Áju, která už dávno spala. Ochotně přišla i s kanystrem na vodu, do kterého jí plánovala lapit.. Pak jsem si ale všimla, že pan údržbář ještě svítí, a tak jsem ho šla poprosit o pomoc. Přeci jen to je muž - Vietnamec na krysy zvyklý. Ten se jen zeptal kolik jich tam máme (Kolik?? Jedna snad stačí ne?!!) a za chvíli dorazil s tyčí a baterkou. Shodil ji ze záclony, krysa začala lítat po pokoji a asi po hodině lovení řekl, že ji nemůže najít a že teda ngày mai - zítra. Radost jsme z toho neměly, v pobobkované posteli spát nechtěly, a tak jsme nakonc skončily u holek v posteli na pokoji č. 210.

Ráno přišla vysmátá paní Vietnamka se žlutou krabičkou, že prý je to myší lepidlo :-DDD (CO? Myší lepidlo??) a že se nato možná chytí. Tak nevíme a s myším lepidlem pod postelí doufáme, že jo.