Tak co napsat..dneska se toho stalo moc.
Cesta probehla v pohodě až na stresy v Paříži, kam jsme přistáli cca o půl hodiny pozdeji. Naštěstí na nás čekal Piere :-) z Air France aby nás doprovodil k dalšímu letadlu, které bylo děsně daleko od původního letadla.. Téměř jsme běželi, ale nakonec to všecko stihli a s radostí odlétli. V letadle plném francouzských důchodců, kteří vesele holdovali francouzskému vínu byl srandy kopec.
Po přistání v Hanoji už to taková legrace ale nebyla. Fenomén zvaný KULTURNÍ ŠOK se bleskurychle přihlásil. I když jsme na TO byli všichni víceméně připravení, realita byla naprosto jiná. Respektive byla úplně stejná jako všichni říkají, ale člověk si i začal uvědomovat až tam, na předměstí Hanoje.
Stovky chaoticky řítících se motorek, neustálé troubení, smogem (nejspíš) šedivé nebe.. no na tose asi člověk fakt připravit nemůže.
Nicméně jsme bez úhon dorazili na kolej a ubytovali se. Bydlím s Ladou ve 3. patře staré budovy s jakousi pavlačí, v pokoji s koupelničkou (tu jsme podrobili potřebné definfekci :-) a se záchodem (ten prošel desinfekcí jakbysmet...)
Po príjezdu jsme se šli "projít", jestli se tím dá nazývat kličkovní mezi všudypřítomnými motorkami (vietnamci zjevně nemají moc chodníků) a pouličními prodavači všeho možného. Byli jsme lehce oškubání v místním bia hoi (stánkohospoda s točeným pivem a jídlem) a znechuceně se dokodrcali domů.
Při zpříjemňování večera s lahví farneta (díky andrejko!) jsme ovšem zjistili, že se na koleji nachází wifi!!! a tím pádem můžeme komunikovat s domovem. Spolu se seznámením s Američanem z Chicaga nám to ohromně zvedlo náladu a první dojem necháváme jen prvním dojmem a Hanoji dáváme ještě několik šancí se nám předvést v plné své kráse :-)
Cesta probehla v pohodě až na stresy v Paříži, kam jsme přistáli cca o půl hodiny pozdeji. Naštěstí na nás čekal Piere :-) z Air France aby nás doprovodil k dalšímu letadlu, které bylo děsně daleko od původního letadla.. Téměř jsme běželi, ale nakonec to všecko stihli a s radostí odlétli. V letadle plném francouzských důchodců, kteří vesele holdovali francouzskému vínu byl srandy kopec.
Po přistání v Hanoji už to taková legrace ale nebyla. Fenomén zvaný KULTURNÍ ŠOK se bleskurychle přihlásil. I když jsme na TO byli všichni víceméně připravení, realita byla naprosto jiná. Respektive byla úplně stejná jako všichni říkají, ale člověk si i začal uvědomovat až tam, na předměstí Hanoje.
Stovky chaoticky řítících se motorek, neustálé troubení, smogem (nejspíš) šedivé nebe.. no na tose asi člověk fakt připravit nemůže.
Nicméně jsme bez úhon dorazili na kolej a ubytovali se. Bydlím s Ladou ve 3. patře staré budovy s jakousi pavlačí, v pokoji s koupelničkou (tu jsme podrobili potřebné definfekci :-) a se záchodem (ten prošel desinfekcí jakbysmet...)
Po príjezdu jsme se šli "projít", jestli se tím dá nazývat kličkovní mezi všudypřítomnými motorkami (vietnamci zjevně nemají moc chodníků) a pouličními prodavači všeho možného. Byli jsme lehce oškubání v místním bia hoi (stánkohospoda s točeným pivem a jídlem) a znechuceně se dokodrcali domů.
Při zpříjemňování večera s lahví farneta (díky andrejko!) jsme ovšem zjistili, že se na koleji nachází wifi!!! a tím pádem můžeme komunikovat s domovem. Spolu se seznámením s Američanem z Chicaga nám to ohromně zvedlo náladu a první dojem necháváme jen prvním dojmem a Hanoji dáváme ještě několik šancí se nám předvést v plné své kráse :-)
4 komentáře:
Teda.. Musi to byt sila, kdyz moje marticka pije ferneta! Tak se drzte slecny :)
Ahoj Martíku,
to jsem ráda, že si v pořádku dorazila. Já a IVIIIIIIIIII jsme dnes celý den stěhovaly věci do nového bytu. Až bude hotový, tak udělám sadu foteček pro Martíka. Kája stále trpí se zubem, dostala antibiotika. Kalička si odvezla asi stopadesát staronových párů bot od Ivanky!
Posílám pozdrav do šedivé Hanoje.
Pa Von Spiess
Prima, tak se těším na další povídání :-)
Tohle ti vzkazuje Martina:
tzT\HA AŠGÝ\nnnnnnnnnnnnné ájmhust+ju
Čau, P.
Ahojek Marticko, tak jak koukam snazis se zzivat s prostredim ruznymi prostredky at uz posilnenim alkoholem ci zajimavou praci uklizecky. Kazdopadne doufam a i verim, ze ty se brzy aklimatizujes.....a jem jsem te chtela pozdravit....Mej se krasne
Okomentovat