středa 15. října 2008

Chùa Hương - Voňavá pagoda

Tak jsme po nekonečném odkládání výletu do slavné zátoky Halong konečně vyrazili na jednodenní výlet k Voňavé pagodě. Rozhodli jsme se nevyužívat žádné z miliónů cestovních kanceláří, které tenhle výlet spolu s dalšími zajišťují, ale vyrazit na vlastní pěst, což je sem tam ve Vietnamu malinko komplikované. Od jedné z našich učitelek - cô Hương - ano jsmenuje se stejně jako pagoda - voňavá, jsme dostali tip na nádraží odkud by snad měl jezdit autobus až do vesnice u pagody. Na nádraží jsme dorazili taxíkem a po zbavení se velice neodbytného naháněče k autbusům směřujícím do Mai Chau jsme se propracovali přes davy lidí do jakési maličké budovy, kde jsme očekávali pokladnu. Pokladna tak ovšem nebyla a na otázky, kde je ten autobus, který jede k Chua Huong Vietnamec jen mávl rukou někam předolevým směrem...jak klasické :-) Po nalezení autobusu jsme se usadili a spokojeně čekali...jěště asi 45 min, které však vyplnily prodavačky pomerančů, sladkostí, kalendářů a ja nevím čeho všeho.


Konečně jsme vyrazili, s otevřenými dveřmi, kterými v průběhu jízdy postupně naskakovali další pasažéři. Asi po dvou hodinách klikatění se prapodivnými vesnicemi, ze kterých je člověk trošinku zděšen, protože evidentně pstrádají jakýkoli inteligentní urbanistický záměr, jsme dorazili do vesnice Duc Khe. Odtud nás pak čekala cesta po říčce Yen až ke komplexu pagod a svatyň. Na každé ze dvou pramic seděli 4 lidé a jedna zdatná veslařka. Cesta trvala asi hodinu, bylo ideální příjemné počasí k pozorování místní krajiny, kterou by nikdo snad ani nečekal. Dvě hodiny cesty po placce a pak se z ničeho nic objeví nádherné vápencové kopečky jako z pohádky.


Přestože průvodce varoval, ať za žádných okolností nejezdíme k Voňavé pagodě o víkendu, na hoře Hương Tích nebyla ani noha. Po dlouhých schodech jsme dorazili ke komlexu krásné pagody Thiên Trù jejíž součástí je i malý klášter. Pak jsme se po cestě vypravili nahoru nejnavštěvovanějšímu místu - Động Hương Tích. V této obrosvké jeskyni se nachází svatyně zasvěcená Avalokitéšváře a atmosféru dokresluje obroské množství krápníků a netopýrů.

Pak už jsme se jen plni dojmů vraceli lanovkou zpět dolů k přístavu. Začal foukat vítr, listy banánovníků se téměř dotýkaly země, obloha zteměla a my nasedli do loděk a pluli zpět.


A taky jsem se vyválela v bahně, takže jsem se musela celá voplachovat... a samo se mi všechny Vietnamky desně smály :-)...

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Úplně jsem cestovala s vámi!
Janik

Unknown řekl(a)...

To musel být fáákt úžasný výlet. Fotky jsou krásný, ale ta poslední je úplně úžasná ;)

jezikk řekl(a)...

Koukám zde samá chvála...:-) A Marto, nafotíš pro tu chlapskou část fotky nějakých pěkných asijských žen??? :-D

160cm řekl(a)...

OK udelm ti specialni galerii.. jako jsou tady nekdy fakt kusy :-) Ale jak te znam.. tak bys zase nemel zajem, pac mas zvrhlej vkus! :-)

Zbyyna řekl(a)...

No jako strašně závidim 160ti centimetrům :) Ta příroda je krásná, holky musí být taky dobrý, zkus nám založit nějakou soukromou galerii:) už se těšíme :)