Záhada pokoje č. 101

Ačkoli jsem si na tenhle pokoj už trošku zvykla, je nutné podotknout, že se stále jedná bezpochyby o nejhorší pokoj na koleji. Jako jediní nechytáme mongolský internet a ke všemu se zde dějí přinejmenší podivné věci.

Po nastěhování jsme na pokoji krom šíleného smradu a špíny neshledaly nic podivného. Za několik dnů se však na mém stole a mé poličce začaly objevovat podivné maličkaté bobečky. Postupně čím dál více. Z počátku jsem jim nevěnovala pozornost, ale postupně mě začaly doslova zavalovat a každé ráno jsem ze stolu smetávala hromady mini bobečků. Všechno jsem prohledala, nenašla nic. Pak si ale Bára všimla bobečkům podobné výplně mého stolu. Stůl jsme malou lstí vyměnila za jiný s e sousedem Bělorusem, který si říká Nick (Asi Nikolaj) a radovala jsem se, že se bobečky na mém stole už neobjeví. Během cca 30 vteřin se na novém stole už povalovalo několik bobečků. Tomu se už nedalo věřit, tak jsme s Ladou stůl zametly a pozorovaly, co se bude dít. Zjistily jsme, že to odněkud padá, ale bohužel jsme nebyly schopné identifikovat odkud. Pak jsem si náhodou všimla, že pod postelí mam bobečkové moře a že jsme asi musely vzbudit nějakého brouka, který nám (resp. mně, protože jsem to já kdo má nejhorší místo v pokoji – nedofoukne ke mně ani vzduch z našeho větráku zn. Vinawind) mám tady dělá bobečky.. .) zde rozežírá všechno ze dřeva a dřevotřísky. K holkám se zatím asi nedostal a nebo možná zůstane jenom u mě. To by tak sedělo.

Jinak jsme včera byly poprvé ve škole. Bohužel nám hodina začínala v 7:00 a to znamená vstát kolem 5:00 a kolem 6:00 bezpodmínečně vyrazit na bus č. 21. Vzhledem k tomu, že v pokoji bylo asi 200 stupňů a že jsem klasicky usnula kolem 4 hodiny ráno, bylo vstávání značně nepříjemné.

Po příchodu do učebny plné středoškolsky vypadajících děvčat jsme zjistily, že pan profesor Tuan nás poslal na hodinu Islámu. Když už přeci studujeme to náboženství. Bohužel došlo k jistému nepochopení, když nás přiřadili k fakultě filozofie. Profesor Tuan nám dokola osvětloval, jak je filozofie obsáhlá a jak je pole studia religionistiky široké. Na naše komentáře, že bychom chtěly studovat tradiční vietnamskou kulturu nebyly brány přílišné ohledy a když jsme mu sdělila, jméno knihy rodinných obřadů z 18.století, řekl, že o ní v životě neslyšel.

Dnes jsme šly do školy znovu – ale tentokrát ve třídě nebyl vůbec nikdo. Na Ústavu filozofie jsme však potkaly profesora Cuonga, který byl hned o něco příjeměnší a přístupnější. Zítra si vyzvedneme seznamy předmětů a uvidíme. Také nám byly nabídnuty přednášky z Ústavu vietnamistiky, takže jich nejspíš využijeme.

právě odešel „manager“ koleje, který mi řek, že je to jen brouk J a že to nevadí. No… kdyby mi ty bobečky toho brouka napadaly do počítače, tak by mi to taky nevadilo. Prý se police vymění… Ngày mai (zítra).

Jinak je tu hrozné vedro a i místní říkají, že je to nejhorší a nejdelší léto za posledních 50. let.