Nový rok aneb jaro je tu!

Thịt mỡ, dưa hành, câu đối đỏ

Cây nêu, tràng pháo, bánh chưng xanh

Tučné maso, nakládaná cibulka, dvojvverší pro štěstí
Cây nêu (viz. níže), ohňostroj a dělobuchy, zelený bánh chưng

Před pár dny - přesně 3.2. nám tu začal Nový lunární rok a přehoupli jsme se do roku Kočky (narozdíl od Číny, Koreje a Japonska, kde právě začal rok králíka). Připravit se na pro většinu obyvatelstva dva dlouhé týdny dovolené není pro cizince rozhodně jednoduché (a už vůbec ne levné).

Tết, neboli Nový lunární rok, je snad jediným svátek ve vietnamském kalendáří, kdy se skutečně nepracuje a z jinak tepající Hanoje se stane popustlé městečko. Krámky, dokonce i mocné shpping mally se zavřou, na ulicích chybí všechny ty ananasové a koláčkové paní a většina obyvatel, kteří se do Hanoji přistěhovali s vidinou lepších zisků, se vrací do venkovských rodišť.

I příslušnící (policejní) mají volno, tudíž většina motoristů odloží bezpečnostní helmy (1. není, kdo by je buzeroval, když se příslušníci vrátili do rodišť a 2. by mohlo dojít ke zdestruování pečlivě vytvarovaných novoročních účesů) a vesele se nejčastěji s celou rodinou na jednom stroji prohánějí v šílené rychlosti po poloprázdných hanojských ulicích.

Jelikož jsme zvyklí stravovat se výhradně na ulicích, poloprázdné ulice nám radost nečiní a museli jsme se zaopatřit zásobami potravin. Trhy jsme vzali útokem a pořídili živé krevety, ryby, maso, hromady zeleniny, rýže.. no zkrátka všechno co by člověk mohl potřebovat a jsme tedy odkázáni na to, co si sami vyrobíme - zatím velice úspěšné, neboť nám radí sám velký Luke Nguyen.

Miluju rejžovar!

Většina cizinců Hanoj během Tetu opouští a vydávají se do teplých krajin. My byli pozvaní k vietnamské rodině - tetě Ly a strejdovi Binhovi na novoroční večeři. Chodů bylo nespočetně a víno teklo proudem. Seznámili jsme se i s dalšími sousedy, spálili papírové oblečky a peníze pro nefritového císaře a v 1:30 ráno se vypravili do svatyně Ngọc Sơn u jezera Hoàn Kiếm (to je to jezero s želvou v centru Hanoje).

Já si ještě před cestou, když jsem zaslechla "Ai mua muối đê?!" ("Kdo koupí sůůůůůl?") koupila od solné paní super drahou, ale šťastnou novoroční sůl (pytlíček za 20 000 VND) - no pro štěstí přeci!
U Ngọc Sơn bylo natřískáno a bohužel nebylo otevřeno. Lidé šplhali na po hromadě kamenů ve snaze alespoň zahlédnout... no my jsme došli až k bráně a pak se otočili a šli domu.

Po cestě jsme see Samem koupili asi 3 metrovou míu - cukrovou třtinu, kterou jsme vezli na mopédu domů a následně instalovali na balkoně ve snaze vytvořit si domácí cây nêu - strom odhánějící zlé duchy (je to o něco složitější, ale o tom se nebudu radši rozepisovat). Přišlo mi to ale celé nějak podivné a pak mi došlo-resp. jsem zahledala v učených knihách a potvrdila si, že cukrová třtina se používá jako "žebřík do nebes" pro předky, který se umístí (2 kusy podotýkám) vždy po obou stranách oltáře. Eeehm... no tak to jsem nezvládla no. Ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí a byla to legrace tahat jí domů ve 2 ráno. Stejně žádný oltář nemáme a Sam má s naší balkonovou míou své úmysly. První den nového roku se rozhodně nemá zametat aby si člověk nevymetl štěstí z domu, čehož jsem se s radostí chytila, pěkně se válela a nic nedělala.

Od Samita jsem dostala proAccount na Flickru, takže zase můžu nahrávat fotky.. přetáhla jsem totiž limit.

Takže tímto přeji všem "chúc mừng năm mới!" a jdu si dát zbytek bánh chungu od domácí.

Pááá M.


PS: Proč jsem se vlastně rozhodla psár příspěvek... Začalo nám tady konečně jaro! Nový rok uhodil a hned druhý den bum, najednou je krasných 20°C.