Želva stařeček v ohrožení

Dnes je snad nejkrásnější den za posledních pár měsíců. Fouká příjemný svěží větřík, slunce svítí a obloha je modrá. Není horko ani zima, prostě tak akorát. Vyprali jsme zatuchlé poloplesnivé oblečení a povlečení, máme otevřeno dokořán a dopřáváme si trochu toho čestvého blahodárného vzduchu.

Vyrazili jsme na oběd do centra - vyhlášené bun cha v ulici Cau Go

a pak do zastrčené kavárny na ca phe trung - kávu s vaječnou hustou pěnou (do které by se koskta cukru propadala jen velmi velmi zvolna).

Ethan se vrátil ze Singapuru a přivezl jeden vyvolaný film, takže snad ještě dneska uploaduju nějaké nové fotky.

No prostě neděle jako vyšitá.

... zrovna jsem zjistila, že jsem si skoro celý příspěvek vymazala a že ho tedy musím napsat znova. No .. to se mi teda už zase nechce.

Tak... jinak se tu nic moc neděje, teda až na novinku, kterou sledujcí miliony Vietnamců po celé zemi. Jezerní želva má nemoc. Plave téměř bráškem nahoru - no ne, že bych se jí divila, když žije v takovym sajrajtu - a nějak podezřele často se vynořuje nad hladinu. Chytré hlavy se spojily a vykoumaly, že má asi zápal plic a taky je celá vohlodaná od agresivních potvor - želv červenouchých. Řešení projednala želví rada a usnesla se na tom, že je bezpodmínečně nutné cụ rùa - stařečka želvu - z jezera vytáhnout nejspíša za asistence helikoptéry. No... taky by to jezírko mohli pánové trošku pročistit že ano...když už jí budou tahat ven. A navíc je to taková speciální a vzácná želvička (údajně je jich jen asi 5 na světě a z toho 2 v Číně).

No... zkrátka celá želví aféra způsobila, že je jezero obsypané lidmi snažícími se uzřít kousek želvího masíčka v naději na šťastnější život. Taky si tma asi půjdu stoupnout.

Jinak fotky asi dneska ještě nebudou.

Páááá M.