Love x Hate

To byl ale dneska zase den.

Hanoj je město paradoxů a člověka každých pět minut napadá, jak je vůbec možné mít k něčemu mít takový love x hate vztah. Tenhle love x hate mód se mění přibližně každých 10 minut a večer si to člověk hezky pěkně sečte a podle toho vyhodnotí, jaký měl den.

Dnes zatím těžko říct :-)

Ráno jsme byli se třídou na návštěvě doma u naší učitelky, což je celekm vždycky legrace a zejména pak když se jedná o naší cô Vân, která je ve svých osmačtyřiceti letech totální laškovní micána se sice vietnamskými, ale zato velmi moderními názory a zajímavým životním osudem. 

Pak jsme šly s Bubou do institutu sinovietnamských studií, kde knížky, pro které jsme tam šly, samozřejmě nebyly okopírované. 

Pak hned do knihovny EFEA, kde jsme se skamarádily s panem knihovníkem, vyzvedly další kížky, které byly samozřejmě perfektně okopírované (je to oáza klidu a míru, kombinace západního vědeckého ústavu a všeho, co člověka na Asii může bavit v nádherné koloniální vile. Ach ti Franouzi...).

Následovala cesta do Národní kinhovny pro další knížky, které jsme si tam chtěly okopírovat (když už to jde, protože posledních pár týdnů jsme strávily focením starých knih fotoaparátem, páč jsou tyhle knihy děsně cổ - tedy starobylé - a kopírovat se nesmí. 

To by člověk pochopil za předpokladu, že by se o ty knihky někdo nějak staral a ne v momentě, kdy se rozpadají, jsou zelené plísní a prožrané od červů.. no což... aspoň že máme ty fotky no. Bohužel knihy, které jsme si tam chtěly kopírovat dnes nakonec nemáme. Copy paní totiž vehementně tvrdila, že je nemůže zmenšit na formát A4 (2 strany A5 na 1 A4), protože...eeee,  prostě to nejde! Không được a basta. 

Sousloví không được - není možné - je zde naprosto základní a člověk si život bez něj už ani neumí představit (taky je to asi první věc, se kterou se tu setká). Dokonce jsme za ní vlezly do photocopy kukaně a vysvětlovaly, že je možné formát zmenšit tak, aniž by člověk přišel o půlku textu - jak nám vysvětlovala, ale když không được, tak không được.

V kavárně knihovny chtěly za kafe 50 Kč. COŽE???  Blázni.. 

Šly jsme tedy do jiné kavárny (Panacea) a dostaly jako pozornost podniku toust s paté. ???!!!

Po cestě zpátky nás šokoval pes, běžící v pruhu s motorkami - normálně totiž pes běží vedle mota na řetízku a nebo se veze mezi nohama řidiče.

 

No a to je zatím všechno, tak uvidím, jak to dneska přepočítam, ale asi dobrý!

M.