Ajeeeéje. Bára má asi vi rút (virus) v počítači.
Takhle to tady už nevypadá...
Kde začít. Hmhmhmh. Možná bych mohla začít mírným votrávením z ukrajinsko-vietnamských spolubydlících. Jsou dvě. Jmenujou se Nga a Quynh - na což bych nepřišla, kdybych se nezeptala, protože představování se asi doma neučilo. S Bárou nebydlíme spolu, jen abyste veděli.
Hraje tu (kavárna Sivikafe-kavárna u tzv. Siváče) tesklivá hudba á la z Kmotra - žádný porno ságo - a začínám se litovat. Chudák jsem! :-)
Bydlím v už starym známym pokoji, tentokrát v přízemí, což s sebou nese spoustu nepříjemností jako například hic, žádný vzduch, krysy - ty prý v pokoji nemáme - no to bych se divila. Lítaj všude kolem jako divý. Jen, že by jim vadil ten smrad, kterej se od nás z pokoje nepřetržitě valí - důsledek kulinářských aktivit mých spolubydlících. Teď se například na stole válí pytlík s nejakou zapařenou syrovou rybou. Hnus!
Pozitivní je, že jsem zdědila po Mosambičce mini větrák, který mi, vzhledem k tomu, že neotvíráme okno - nevím proč, výrazně ulehčuje spánek.
Spolubydlíci nemluví. Vůbec. Nemluví dokonce ani spolu, takže to možná není mnou. Vytrvale neodpovídají na pozdravy - myslím si, že to zlomim! Koneckonců u monkáčů se to povedlo a to jsou vostrější týpci než vietnlamco-ukrajinci. Možná právě v tom tkví schopnost odolávat západním mocnostem!
Taky je to u nás docela dost špinavý - zejména koupelna, což mi, odbornici na rozmanité druhy Sava, dost vadí. Zakoupila jsem dépíky (pantofle/žabky), abych nemusela ťapkat na volepený, zaprasený dlaždice v koupelně, ale děvčata mi je vytrvale přesouvají z koupelny před koupelnu :-).
Jsou to upírky. Bydlíme tu ve tmě, jako v jeskyni. Nikdy nesvítí a pořád chrápou, což by odpovídalo vietnamskému původu (vlastně to není asi původ, jsou to 100% Vietnamky).
Včera byl hic, proto jsme jely na objížďku klimatizovaným busem č.23 a objely celou trasu za 7000 (7Kč). Maximálně jsme využily 7000 VND. Krása.
U vás je 6:00 a já začínám mít hlad - je to legrační, protože mám po ránu chuť na maso, Buba se mi směje, protože to je de facto obědový / pozdně večeřový čas. Mno... Na další bún chả dneska prý rozhodně nejdeme. Pche... Tak zase zítra.
Včera jsme šly chodit do parku a neplatily vstup (ano, ve Vietnamu se do parku platí vstup a přesto je tam narváno), protože jsme po xxx letech zjistily, že když jdou někteří lidé do parku cvičit, tak vstup neplatí. Řekly jsme:" Hele pani, jdeme cvičit, tak přece platit nemusíme, ne?" a ono to prošlo. Sranda...
Bára googluje místní Hooters bar - Vuvuzela - nechci vědět, co si o ní myslí obsluha. Vú znamená poprsí.
Všich nás tu vítají, kde jsme prý byly tak dlouho?! Bára je zhublá - já ne (!!??). Minh Châu už se nejmenuje Minh Châu, ale Sivimart - prodavačky zůstaly a autobusová společnost se nyní jmenuje TranSERko, čemuž se pořád smějeme, stejně tak jako Kambodžanovi VoSERovi. Mno... Tak to by asi stačilo, je sobota a jdeme se koupat, páč máme ngay nghỉ - volno!
Žádné komentáře:
Okomentovat