Je pravda, že jsem dlouho nic nepsala. Nebylo by to snad ani tím, že
by se mi nechtělo nebo, že by se tu nic zajímavého nedělo, ale zkrátka
jsem byla děsně pracovitá a trávila veškerý čas v knihovnách. Dneska je
sobota - myslím - je nezvyklý hic a všichni spí, takže...
Za
tu dobu, co jsem se neozýavala se udála spousta věcí. Konečně jsem se
vydala naa výlet do tzv. "ancient" village Đường Lâm, což je oblast
několika vesnic kousek od Tây Sơn, kde se skutečně dochovalo poměrně
dost starých domů. Přesto, že pršelo to by moc vydařený výlet - fotky
jsou někdě dole v jednom z předchozích záznamů.
Jak
jsem už říkala většinu času trávím v knihovnách a archivech, kam se mi
do zdárně podařilo proniknout. V národním archovu č.1 se cítím jako
Kolumbus a náramně si užívám prohlížení všelijakých dokumentů jaako
například stavebních plánů školy pro dívky v Hanoji z rokua 1911 atd.
Jestli to k něčemu bude uvidíme, ale minimálně je to velice zábavné.
Škoda jen, že se člověk musí táhnout až na Cầu Giấy )je to fakt daleko).
Dalším problémem, se kterým se člověk setkává ve většině knihoven jsou
otevírací hodiny a zejméana pak polední předstávky, které člověk musím
někde nějak přečkat (2 hod).
Dalším významným říjnovým
highlightem byla svatba Axela a Nhi - arogantního, skrčkovitého, ale
přesto všechno námi velmi oblíbeného Francouze a jeho vietnamské
přítelkyně. S Bárou a Ethanem (který přijel na svatbu) jsme absolvovali
masívní seznamovací večeři v restauraci z dob přídělového systému - jak
typické - zde - kde jsem vzhledem k neochotě a pravděpodobně i neschopnosti Fraancouzů musela oprašovat francouzštinu.
No lezlo to ze mě jako z chlupatý deky a necítila jsem se úplně jako
polyglot. Mno... aasi jsem holt neměla den nebo co! Následující den jsme
šly na svatbu do kostela. Byl celkem zázrak, že Vietnamská strana,
přesto, že téměř nikdo nebyl katolického vyznání vydržela (za pomoci
všelijakých křupek a svačinek) sedět na místě a obřad si tak aspon
částečně zaachoval jistou důstojnost. Asi byli dobře nabriefovaní!
Takhle dobře nabriefovaní ovšem s největší pravděpodobností nebyli na následující oslavu. Ačkoli se mělo jednat o jakousi synkrezi
francouzské katolické a vietnamské svatby, vietnamská "tradice" nakonec
přeci jen (také díky početní převazecca 300 VN x 50 EU + 1 USA)
převážila, kdy ke značnému znepokojení francouzského osazenstva se poté,
co všichni dojedli, zvedli a odešli domů. Takze hodinu po a půl po
začátku zbylo na místě cca 40 Evropanů a pár Vietnamců. Tak se to dělá a
tak to prostě je. Francouzsi z toho byli totálně choqués!
My byly tou dobou z veselky už krapet otrávené, ale Axela jsem tam
samotného nechat nemohli, takže jsem se rozhodly rozvolni atmosvéru za
pomoci rumového punče, což se nám, řekla bych, skutečně podařilo a
svatba byla nakonec bezvadná.
... Článek jsem chtěla dospat, ale vzhledem k tomu, že slečna V. votravuje, postuju nehotové
Zase jsem šla do japanské restaurace. Zase jsem si dala tuňákovou misku. A zase byla výtečná!
Účastnila jsem halloweenské party (velmi krátce) a odnesla jsem si svítící rohy. Koupila jsem letenu do Saigonu, kde mám sraz s JLo.
No už mě teda ale fakt nic nenapadá, takže končim a příště napíšu něco hlubšího, fakt!
Mimochodem venku se nekdo asi brzy začne rvát!
Už se rvou!
Žádné komentáře:
Okomentovat