Včera jsme se přestěhovaly na novou kolej - B7bis, kde bydlely snad všechny generace českých vietnamistů. Kolej jako taková je úplně v pohodě. Mrtvé krysy jsou stejně všude, a popravdě je to to poslední, co by mi vadilo. Absence klimatizace a ledničky je taky OK. Jediným problémem bohužel je, že jsme sem dorazily pozdě a zby na nás poslední a rozhodně výrazně nejhorší pokoj. Tímto bych chtěla poděkovat všem zúčastněným stranám, které se na našem pozdním příjezdu podílely. Děkuji pěkně.
Namísto obstarožního roztomilého pokojíčku s velkým oknem s kovanou mříží a výhledem do korun místních krásných stromů nás čekala jak jsem psala již minule smrdutá díra s maičkým oknem do kuchyně místní jídelny pro studenty - a tam se teda vaří od rána do večera. Tím pádem nám odpadá možnost větrání a v pokoji je tak o 10 stupňů víc než venku. Viz. Ladušákův BLOG http://www.blabiq.blogspot.com/. (Připojení mi neumožňuje nahrát fotky. Asi budu muset skutečne využít služeb mongolského šmelináře :-)
Nemohu si však vynachválit lokální čistící prostředky, které vyžerou skutečně všechno. Po polití postižené místo začně šumět a pěnit. Pak už stačí jen drbat. Výsledek je spektakulární :-) Naše koupelna září bělostí, čistotou a svěže voní. Krása. Bohužel mrad z pokoje ne a ne dostat ven... no jak taky, když nemůžeme otevřít okno.
Situaci ale už řešíme s místním vrátným. Doufám, že se to nějak vyřesí a že nás třeba přestěhujou někam výš. No jak často říkám... uvidíme.
Před chvílí nám volal mužný pán z kanceláře pro internacionální studenty a v pondělí se máme přijít domluvit s profesory. Tak jsem jako kšandička napjatá co z toho vyleze!
Jinak je to tady moc prima. Vypadá to, že jsme zažily poslední den léta v den našeho příjezdu a že tu začal podzim - nejkrásnější období v Hanoji, na které se donekonečna skládají ódy a pějí písně. na dvoře máme krásnou mandloň, ze které padají madle. Skoro jako kaštany v Praze.
Celé město se pomalu připravuje na 1000 leté výročí založení Hanoje a to znamená že se halí do rudého vlajkového hávu a železo - laminátovo - dřevěných kontrukcí, na kterých jistě brzy uvidíme výkony místních uměleckých souborů a hvězdiček pop music. Popravdě se těchto monstrózních oslav nemůžu dočkat, protože ve Vietnamu se slavit umí.
1 komentář:
Jojo, chápu ten ubytovací nadhled, po všech těch peripetiích, nicméně bych krabici sušenek dala vrátnému předem, ať se cítí malinko zavázán, aspoň doufám, že to tak funguje. Vypadá to trošku o nervy i o zdraví.
Pilně krmím rybičky a těším se na další čtení.
Okomentovat