pátek 24. září 2010

V Praze kaštany, v Hanoji mandličky

Včera jsme se přestěhovaly na novou kolej - B7bis, kde bydlely snad všechny generace českých vietnamistů. Kolej jako taková je úplně v pohodě. Mrtvé krysy jsou stejně všude, a popravdě je to to poslední, co by mi vadilo. Absence klimatizace a ledničky je taky OK. Jediným problémem bohužel je, že jsme sem dorazily pozdě a zby na nás poslední a rozhodně výrazně nejhorší pokoj. Tímto bych chtěla poděkovat všem zúčastněným stranám, které se na našem pozdním příjezdu podílely. Děkuji pěkně.

Namísto obstarožního roztomilého pokojíčku s velkým oknem s kovanou mříží a výhledem do korun místních krásných stromů nás čekala jak jsem psala již minule smrdutá díra s maičkým oknem do kuchyně místní jídelny pro studenty - a tam se teda vaří od rána do večera. Tím pádem nám odpadá možnost větrání a v pokoji je tak o 10 stupňů víc než venku. Viz. Ladušákův BLOG http://www.blabiq.blogspot.com/. (Připojení mi neumožňuje nahrát fotky. Asi budu muset skutečne využít služeb mongolského šmelináře :-)

 Nemohu si však vynachválit lokální čistící prostředky, které vyžerou skutečně všechno. Po polití postižené místo začně šumět a pěnit. Pak už stačí jen drbat. Výsledek je spektakulární :-) Naše koupelna září bělostí, čistotou a svěže voní. Krása. Bohužel mrad z pokoje ne a ne dostat ven... no jak taky, když nemůžeme otevřít okno.

Situaci ale už řešíme s místním vrátným. Doufám, že se to nějak vyřesí a že nás třeba přestěhujou někam výš. No jak často říkám... uvidíme.

Před chvílí nám volal mužný pán z kanceláře pro internacionální studenty a v pondělí se máme přijít domluvit s profesory. Tak jsem jako kšandička napjatá co z toho vyleze!

Jinak je to tady moc prima. Vypadá to, že jsme zažily poslední den léta v den našeho příjezdu a že tu začal podzim - nejkrásnější období v Hanoji, na které se donekonečna skládají ódy a pějí písně. na dvoře máme krásnou mandloň, ze které padají madle. Skoro jako kaštany v Praze. 

Celé město se pomalu připravuje na 1000 leté výročí založení Hanoje a to znamená že se halí do rudého vlajkového hávu a železo - laminátovo - dřevěných kontrukcí, na kterých jistě brzy uvidíme výkony místních uměleckých souborů a hvězdiček pop music. Popravdě se těchto monstrózních oslav nemůžu dočkat, protože ve Vietnamu se slavit umí.



1 komentář:

MiJi řekl(a)...

Jojo, chápu ten ubytovací nadhled, po všech těch peripetiích, nicméně bych krabici sušenek dala vrátnému předem, ať se cítí malinko zavázán, aspoň doufám, že to tak funguje. Vypadá to trošku o nervy i o zdraví.
Pilně krmím rybičky a těším se na další čtení.