Hanoi after two years...

Tak zase se dím v Cefé Moc, hned vedle mého oblíbené bůnčárny (místo, kde se prodává bun cha - nudle s grilovaným masíčkem) u skleničky luxusního čaje ve žluté krabičce - Lipton.

Let do Soulu byl nadmíru příjemný a musím uznat, že Korean Air má svá pro (zejména mohérově jemné lila dečky a jídlo). Ochutnaly jsme specialitu Bimba-něco, polévku z mořských řas a mini balení ananásku. V Soulu jsme měly cca 7 hodin  přestávku a vzhledem k super vybavenému letišti jsme se uvelebily v anatomicky tvarovaných křesílkopostýlkách a hezky se vyspaly. V Soulu pak začala šílená bouřka, kterou naše miniletadlo křižované blesky úspěšně prolétlo a kolem 11 v noci jsme přistály  na letišti Noi Bai v Hanoji.

U východu nás opět porazila masivní vlna vlhkého vedra a po chvilce smlouvání jsme si to už drandily v super vyklimovaném falešném taxíku do Bách Khoa, na místo, kde jsme bydlely před dvěma lety. Setkání s vrátným alias krysím mužem (ten, který se pokoušel před dvěma lety vyhnat prohnanou krysici z našeho pokoje) bylo více než příjemné.

Po minulém kulturním šoku jsem byla "připravená" na další vlnu šoku č.2, ale s radostí musím oznámit, že se nekonal a naopak všechny ty vůně, které jsem při vlně č.1 označocala za smrady, ve mě probouzely jen nostalgické vzpomínky a pocit, že jsem  někde, kde je mi příjemně a kde to znám.

Další den ráno jsme nasedly na xe ómy (mototaxík) a vyrazili na místo - řit řití Hanoje - ulice Nguyen Trai, kde sídlí mimojimé i fakulta humanitních studií. V kanceláři možná nejmužnějšího Vietnamce v podnebesí jsme si vyřídily veškeré náležitosti a zjistily, že skutečně budeme chodit do školy pro Vietnamce s Vietnamci a ne do jazykového institutu pro cizince, hurááááá :-)!

Rozvrh zatím nemáme, ten nám prý zavolají, tak zatím čekáme. Také nás přesunuly do B7bis - koleje pro občany bývalých RVHP zemí, která zatím vypadá celkem neúnosně. Ladušák se konstantně ptá jestli se už půjdeme podívat do domu, který jsme objevily k pronájmu, takže to vypadá, že v přízemí - plném krysích bobků a chcíplých nafouklých tlících krysích tělíček možná dlouho nepobudeme. No přeci jen.. je léto a všechno se to rychlejš rozkládá no :-D. Na chodbě rozvalené Kubánky to ovšem evidentně vůbec neznepokojuje. Ty si poklidně užívají siestu za poslechu latino pop music. Bohužel v pokoji před námi bydlel nejspíš nejaký jinoch, možná ne jeden, který se o svěží vduch zjevně také příliš nestaral. Taky bohužel narvali 3 postele do pokoje pro max 2 lidi, takže v kombinaci s jedním stolečkem to není úplně ideální. No uvidíme. Nejsme přeci z cukru ne?

Dalším intenzivním zážitkem pro nás bylo seznámení se s dívkou z Malaisie (to, že je to dívka, resp. 37 letá žena, jsme identifikovaly až poté, co nám oznámila, že někdy "girl needs a girl" :-). Když na otázku, zda-li řídí motorbike odvětila, že člověk musí bejt drsnej a že si řekla sorry Jesus tady nebudu následovat pravidla dopravního provozu, mi navodila myšlenku, že je to skutečně legrační žena a že sdílíme stejný symsl pro humor. Potom z ní ale vylezlo, že s Ježíšem se nežertuje a že je vlastně female kněz, která zde má jisté poslání v podobě misijní činnosti. Aajajajaj.....

Tak to je asi zatím všechno. V krysicni nemáme internety, takže obrázky přijdou později. Přeji příjemné ráno těm, kteří právě snídají.

Zatim pa, 

M.

PS: ve VN je blokovaný facebook...takže good bye my frieds :-) (nějak to jde, ale zatím nevím jak...člověk musí svádět nelítostný boj s místní cenzurou, žít ve stínu ulic a hledat nové IP adresy)