Už dlouho jsem nepsala nic na blog a myslím, že bych to rozhodně měla napravit, tak tak činím. Za poslední týden se toho opět hodně událo. Mezi nevětší highlighty patří Den české státnosti, pravidelná schůzka Společnosti vietnamsko-českého přátelství a taky Bářina nová motorka.
Den české státnosti se vyvedl a příchod po rudém koberci, který jak jsme záhy zjistili, nebyl pro nás, nýbrž pro Hillary Clintonovou, nás mile překvapil. Občerstvení ačkoli jsem si pochutnávala výhradně na sladkokyselém kuřeti, o kterém jsem následně zjistila, že byla ryba, bylo vynikající. A nejen pivo, ale i paní Becherovka nás zahřála u srdce. V hotelu Melia, kde se celá událost konala, jsme se seznámily i s členy Společnosti vietnamsko-českého přátelství, proběhlo zpívání českých lidových i populárních písní a byly jsme pozvány na pravidelná setkávání v „české“ hospodě kousek od nás. Posbírala jsem hromadu vizitek, hromadu jich rozdala. Je krásné vidět, kolik lidí na Českou republiku s láskou vzpomíná a nazývá ji svým druhým domovem. Obě následující setkání byla více než příjemná a jsem upřímně ráda, že jsem se jich mohla účastnit. Také nám byla nabídnuta možnost přivýdělku prezentováním uzenin, kterou zejména Ladušák pro svou lásku k uzeninám velmi kvitoval (já ji kvitovala, jak je všem zcela jistě dobře známo, ze zcela jiných důvodů).
Neustále hledáme byt/dům/pokoj. Už už to vypadalo, ale nakonec zase nic. Takže pořád prohledávám inzeráty, což se teda bez internetu v pokoji nedělá úplně dobře.
Taky jsme byli na výletu v Chua Thay, která je krásná a klidná a taky plná komárů. Při každém výjezdu za Hanoj člověku dochází, jak se město nebezpečně rozpíná a jak developerské firmy prahnou po každém volném m čtverečním půdy.
Pomalu končí jeden předmět ve škole, tak jsem zvědavá, kdy si profesor na buddhismus udělá okno v jistě nabitém programu a dorazí si něco odučit. No udivíme. Na příští týden ale máme z jiného ústavu soubor přednášek o vývoji světové vietnamistiky a na to se moc těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat