Člověk by ani nevěřil, kolik věcí za těch pár měsíců nasyslí. Také jsem se zděšením zjistila, že trpím stejnou chorobou jako rodina z matčiny strany a to srhomažďováním připitomělých nesmyslů, v mém případdě "hezké" polyethylenové pytlíky a tašky, pro případ budoucí případné potřeby (která ale většinou vůbec nenastane). Takže jsem se slzou na krajíčku vyhodila nezměrné množství tašek a ostatních ptákovin. Stějně toho bylo dost. Neumím si představit, jak se budu vracet do ČR... nebylo by přeci jen jednodušší tady ještě chvíli zůstat?
V bytě fatálně chybí úložné prostory, takže se zatím všechno tak trošku válí po zemi, případně visí na provizorních háčcích s obrázky kočiček a králíčků (v Minh Chauovi nic jiného neměli). Celý prostor působí zatím velice chladně, ale to plánuju vyřešit nákupem bambusových rohoží a několika polštářů. Co mě velice mile překvapilo byla přítomnost pračky s teplou vodou. To je tady celkem vzácnost. Sice jsem musela koupit nechutně drahý prací prášek pro pračky s předním plněním (prostě s okýnkem vepředu), ale čert to vem. Teplá voda!!!
Nicméně... když se něco zdá až příliš perfektní, a to zejména ve Vietnamu, je to až nápadně podezřelé. Ráno kolem půl 4 se najednou odkudsi začalo ozývat kohoutí kokrhání.. a postupně se z jednoho kohouta vyklubali cca čtyři kusy a kokrhali až do 6 ráno. Dneska totéž... Sammy se na to zrovna netváří, tak doufám, že nebudeme muset zanedlouho hledat nové místo. Třeba si ty kohoutky někdo vykrmuje na blížící se Nový lunární rok - Tết!
Doufám...
Počasí tu momentálně stojí za nic, je pekelná kosa a navíc nám tak trošku neteče teplá voda... Rất là Việt Nam! (pozn. asi o hodinu později jsou zjistila, že Sam vypnul teplou vodu záměrně. Prý to žere... hm, takže jsem si dala studenou sprchu trošku zbytečně).
Už abysme někam vyjeli. Nejradši do teplých krajin. V úvahu přpadá několik míst - mezi nimi největší vietnamský ostrov Phú Quốc, centrální vrchovina a nebo nějak projet jih.
Žádné komentáře:
Okomentovat