Je tu 11°C , kouří se nám od pusy a už pátý den v Hanoji nepřetržitě prší. Honza se co nevidět vrátí z prosluněného jihu ajajajaj... Jaro tu stojí za prd a je dobré tak akorát pro stromy - což je evidentně nějaké místní moudro, vzhledem k tomu, že nám to tu každý až do zblbnutí opakuje (no ono to koneckonců dává i docela smysl, že ano, když leje jako z konve a z listů se spláchne ta 2cm vrstva prachu.)
Na poslední 4 dny Honzova výletu máme v plánu třešinku na dortu - na motorkách pořádně prodrandit
Mai Châu a okolí.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0nyTJkzCmMGtbVsyEWpHS7vRVa7_3YMvGAeNKmuj9VT6QIPMcdIKRIw-Sop62whu5i9_IDAIHbBqdDCLEq1UAW7hxUrfJN5nJPOFyXlaQjdb8ku-ZtL3iR6oSV-yu5sw7lHBy5T6LsMQB/s400/maichau+3.jpg)
Na autobusovém nádraží v Mỹ Đình je vřava jako obvykle, naháněči šílí, ječí a histericky se rvou o každého potencionálního zákazníka. Paní na přepážce nám oznamuje, že už nic nejede (je 8:45) - to je teda kec. S bárou zmizíme v houfu naháněčů hlouběji v nádražní hale a hned se najde jeden extrémě nepříjemný, který nás cpe do hyper luxusního dálkového autobusu s novými fialovými lehátky.
Mai Châu sice leží v horách jen cca 130 km od Hanoje, ale člověk přeci jen musí šplhat přes krpály aby se tam dostal, takže nám cesta zabere asi 5 hodin. Pořád leje a i v buse se nám od pus kouří. No jo.. klimujeme vostopéro, asi tak na 10 řekla bych.
Místní hudební produkce (na plný koule) nás pomalu uklimbá a kolem 1 po O se probouzíme na křižovatce dálnice č.6 a silnice vedoucí do Mai Chau.
Pořád leje. No nikdo z toho není moc nadšený (už vůbec ne já v jediných plátěnkách, a kalhotách, které mám a omezeným množstvím ponožek), ale co se dá dělat. Nasedneme na xéómy a sjíždíme do údolí kolem rýžových polí až do vesnice Lac, kde se ubytováváme v tradičním thajském domě na kulech
nhà sàn. Ačkoli vesnička je to už turistická, pořád se to dá ještě snést neboť většina turistů (jak místních tak zahraničních) stejně nevytáhne paty a jen se porjíždí na kolech po vesnici, případně ucucávají alkohol místní provenience dlouhými bambusovými brčky z masivního keramického "džáru".
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw4bXDKRoIXuPlLdnvS-r7MLjHDkdwVWngBFRGGqu1fcN5oyZ2JJYo1yK1fdgfH7iIJPq5g2mC89gNL_hvVn8cSapm2a0NY_VqMMGUxJwCMF_S1VA3BOdz1YpSAYqiAbxuQDI2cADVZZpR/s400/mai+chau+4.jpg)
Protože prší, nikde není ani noha. Pára stoupá okolních hor, nebe je tmavě šedomodré a nám už je úplně jedno že prší.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiETnqFiDkM6e2o9KMCGzsfE1i1xBqZUyOvYpcl20VrLh-BXx7mW7u5JD0ZVl2Y2kOr5aral2CqSjZtQdveLgeVVmGfYCXDivcR9JXmUHHab3AqmwT6a2bwQZZrYXRZZwBzM5UD_ZzCZ0eO/s400/prsi.jpg)
V Mai Chau žijí menšiňáci Bílí Thajové, kteří jsou proslaveni pohostiností a chovem vynikahjcích ryb (taky jsme si jednu dali k večeři a chutnala i Honzovi, který se nad ní nejdřív krapátko vofrńoval). Bydlíme v domě č.19 s výhledem na rýžoviště za 200 000 VND s plnou penzí. Paní majitelka je snad neusměvavější člověk ve Vietnamu a po krátkém seznamovacím rozhovoru zjišťujeme, že si vzpomíná na několik Čechů, kteří sem pravidelně jezdili na výkendy - najvíce na Evu a Mirka, jehož budnu stále nosí její manžel. Druhý den se probouzíme do lehce oblačného dne, půjčujeme si motorky a po krátké instruktáži o řízení motorky vyrážíme.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj-UpiA3uJIX37smYS1BdmP5SHu8EbIw57UrWVd5vlEor-mGDPVSBQsIjHIekKQTg6LSG5jYzuNZWQXBfJstA1ffhNM3YdvRSMfQuwRtOVmai3hGnv2qNMHETZbCCerYNqiPaJbjy9GhXG/s400/expedice.jpg)
Mraky se trhají a slunce začíná pomalu pražit. To jsme snad už ani nedoufali. Počasí je nádherné, nebe modré a my se už jen kocháme svěží zelenou všude kolem nás.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7WnUnfDTematX4gEnEIsDrWoAlJ94o7RClmLWhj0u09y6-9xHesD6LM9TKkTCT0YY5qMovW-S0-TAgejpSkdv2aPNBWlOYruOPTVXDQmxV4ompNAXUhu4VsS-dn60UhwTqLP3dOJBtp3w/s400/mai+chau+2.jpg)
Projíždíme okolní vesnice po mini alsfaltce, fotíme rejži a já ještě stihnu pobavit půlku vesnice svým fatálním jak širokým tak dlouhým pádem (a zjišťuju, že se tu říká chytat myš a ne zajíce jako u nás :-). Takhle jsem se nenatáhla snad naposledy, když mi bylo 10 (tanečnice ať se laskavě zdrží komentářů).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRnH3YzaFt0semtAvSRYbTz_Ld7PP8tVnJzmc-CWtLiloR3iRDxTN0FX1TlOFxeDRkxduLmCBi5PYJ3tRsorvxPM2YJQ9_8dXU3uMcw6GG9GqM7hyphenhyphenlO7BYtw6qXM6qOZa4rsNdDncsfDf_/s400/mai+Chau.jpg)
Druhý den vyrážíme na výlet k tyrkysově modrému jezeru / přehradě Hòa Bình, na řece
Đà, kde byla v roce 1994 dokončena stavba vodní elektrárny zásobující celý severní Vietnam. Cestou klikatící se po členitých svazích hor míjíme nádherné vodopády, o kterých naštěstí snikdo nikde nic nepíše, protože kdyby se psalo, už by tam nejspíš bylo něco připomínající betonovou klouzačku.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR__C5UBvD0nLT2j1ZcwlB0h1LyFLyoL9PujlqtnvJopdHfvEJA9vtwMWAzo5f19hsXieaP-7FHuTSJEZt4EEVmNQCHvNGjmdCVxK1ScYtj7siKrTVd2_T3kizuJ9EMLiFVB6ZqTO4Ao6x/s400/dum.jpg)
V podělí ráno se loučíme s paní majitelkou a v psycho mikrobuse pravděpodobně trhající rychlostní rekordy na trase Mai Chau - Hanoj pádíme domů.
Tahle jízda byla přesně tou poslední a nezbytnou kapkou silně koncentrované vietnamské esence kterou Honza s Míšou potřebovali :-)
2 komentáře:
tyjo, to je naaadhera!
Jojo. Priste si to tam prodrandime spolu!
Okomentovat