Jarní jazzový koncert etc.

Ačkoli se mnohým může zdát, že Hanoj je díra, nenabízející širší kulturní vyžití krom bia hoi - točené pivo za 4 Kč, není tomu tak. Díky několika výborně fungujícím institucím, se zde člověk může těšit z poměrně bohatého kulturního života (výstavami počínaje, přes koncerty elektronické hudy, či Backstreet Boys a Mozartem konče).

Naposledy nás stránka Hanoi Grapevine informovala o jarním jazzovém koncertu v Nhà hát lớn - dnes již lehce ošuňtělé, ale přesto krásné místní opeře z roku 1911, za kterou vděčí Hanoj Francouzům a jejich snaze zbudovat tu mini Paříž (dokonce sám velký Gustave Eiffel projektoval tehdejší technický masterpeice - 1,7km dlouhý most přes Rudou řeku, dnes známý jako Long Biên).

Na programu byly dva kousky od Gershwina, Desmonda a dalších a také série od hosta programu - japnského klavíristy Yosuke Yamashity, který svým výkonem doslova zvedl zejména vietnamské publikum z chlupatých židlí.

Celý koncert byl neplánovaně zahájen minutou ticha věnované obětem zemětřesení a tsunami v Japonsku a slavným adagiem pro symčce od Samuela Barbera.



Musím podotknout, že po takovém dojemném a nádherném kousku působil následný Gershwin lehce nepatřičně a nejapně. I přes to všechno byl koncert skvělý a myslím, že jsme všichni byli velice mile překvapeni. Zápaďáci řvali našením a hlasitě provolávali bravo - zejména jedna paní před námi se nechala strhnout emocemi a vypískala Yosukeho Yamashitu ke dvěma přídavkům :-)

Co se počasí týče, pořád nic moc. Mrholí - permanentě, slunce je zalezlé za oblaky smogu a já už pomaluj přestávám věřit, že ho ještě někdy uvidíme.

Honza s Míšou se vrací ve středu z Hoi An zpět do Hanoje a už ve čtvrtek vyrážíme na motocyklový výlet směr Mai Chau. Doufáme, že v horách bude počasí o něco lepší, že uvidímě nějaké ty Thaje a budeme spát v menšiňáckých domech na kůlech. Ouuu jéééé.

Jdu do knihkupectví a pak na fráninu, tak zatím paaa

M.