Hanoj - podzimní mix, a set on Flickr.
Tak jsem se rozhodla uploadovat pár fotek z posledního měsíce - nebo dvou.
Na blog, jak tak koukám, jsem se krapátko vybodla, tak bych to asi měla co nejdřív nějak napravit.
Předevčírem jsme reprezentovaly Českou republiku na "Dni národů" (Buba o tom tady), což je něco jako normlání miniveletrh, kde člověk navaří jídlo a pak ho prodává. My se rozhodly pro bramboráky, které šly na dračku. Nějak jsem to ale neodhadly s cenou (5 kč za bramborák - malej) a tak jsme na tom nakonec prodělaly (za čož se nám paní učitelky, zběhlé v jakémkoli byznyse, náležitě vysmály :-). No, koneckonců našim cílem nebylo vydělat, ale reprezentovat, že...
Dokonce jsme z ambasády vymámily 2! druhy prospektů, bohužel pouze v češtině. Národní kroje prý nemají a pán od vajek byl asi na O, čili nic.
Vyhrály jsme cenu za nejevnejší jídlo (ehm) a následně v rámci kulturního programu pěly píseň "Vietnam, můj domov".
Staly se z nás mediální superstars, vehementně jsme vysvětlovaly vietnamské televizi a rádiu v několika interviews, že si opravdu nechceme vzít Vietnamce za manžela (mám pocit, že už to snad museli slyšet triliardkrát, tak proč se na to pořád ptaj??!!), že bramborák skutečně nemá žádný hlubší význam pro českou republiku a kulturu, ale je to jídlo "prostého lidu" a proto jsme si ho zvolily.
Buba si prej do dalšího roku přeje "hiểu thêm về văn hoá Viẹt Nam" - více porozumět vietnamské kulture a "nâng cao trình độ tiếng Việt " - zlepšit svou úroveň vietnamštiny.. no jo. Už nám tyhle floskuloidní řeči z pus lezou samy od sebe. Přidat jen nějkou tu kulturní spolupráci a technické kádry a jsme doma.
Ztratila jsem flasku se všema fotkama - resp. jsem jí nechala v photocopy obchodě. Damn! Je to k vzteku, protože jsem si na ní schovala fotky, ke kterým jsem se teď nějak nechtěla vracet, ale zároveň jsem je opravdu nechtěla ztratit.
Včera jsme absolvovaly další vánoční epický večírek s kulturním programem (zejména students Mông Cổ - Mongolovja), dalatským červeným a salátem Nga - ruský salát (vzdáleně připomínající bramborový salát). Bára pravděpodobně něco snad hodí na internety, protože to celý točila jako šílená.
Vystoupení mongoských studentů jsou vždycky největším vrcholem večera společně s angoskými super sexy tanci (nezřídka kdy napodobující kopulační pohyby), při kterým našim vyučujícím a kádrům i VN studentům z katedry lezou nevěřícně voči z důlků.
Na blog, jak tak koukám, jsem se krapátko vybodla, tak bych to asi měla co nejdřív nějak napravit.
Předevčírem jsme reprezentovaly Českou republiku na "Dni národů" (Buba o tom tady), což je něco jako normlání miniveletrh, kde člověk navaří jídlo a pak ho prodává. My se rozhodly pro bramboráky, které šly na dračku. Nějak jsem to ale neodhadly s cenou (5 kč za bramborák - malej) a tak jsme na tom nakonec prodělaly (za čož se nám paní učitelky, zběhlé v jakémkoli byznyse, náležitě vysmály :-). No, koneckonců našim cílem nebylo vydělat, ale reprezentovat, že...
Dokonce jsme z ambasády vymámily 2! druhy prospektů, bohužel pouze v češtině. Národní kroje prý nemají a pán od vajek byl asi na O, čili nic.
Vyhrály jsme cenu za nejevnejší jídlo (ehm) a následně v rámci kulturního programu pěly píseň "Vietnam, můj domov".
Staly se z nás mediální superstars, vehementně jsme vysvětlovaly vietnamské televizi a rádiu v několika interviews, že si opravdu nechceme vzít Vietnamce za manžela (mám pocit, že už to snad museli slyšet triliardkrát, tak proč se na to pořád ptaj??!!), že bramborák skutečně nemá žádný hlubší význam pro českou republiku a kulturu, ale je to jídlo "prostého lidu" a proto jsme si ho zvolily.
Buba si prej do dalšího roku přeje "hiểu thêm về văn hoá Viẹt Nam" - více porozumět vietnamské kulture a "nâng cao trình độ tiếng Việt " - zlepšit svou úroveň vietnamštiny.. no jo. Už nám tyhle floskuloidní řeči z pus lezou samy od sebe. Přidat jen nějkou tu kulturní spolupráci a technické kádry a jsme doma.
Ztratila jsem flasku se všema fotkama - resp. jsem jí nechala v photocopy obchodě. Damn! Je to k vzteku, protože jsem si na ní schovala fotky, ke kterým jsem se teď nějak nechtěla vracet, ale zároveň jsem je opravdu nechtěla ztratit.
Včera jsme absolvovaly další vánoční epický večírek s kulturním programem (zejména students Mông Cổ - Mongolovja), dalatským červeným a salátem Nga - ruský salát (vzdáleně připomínající bramborový salát). Bára pravděpodobně něco snad hodí na internety, protože to celý točila jako šílená.
Vystoupení mongoských studentů jsou vždycky největším vrcholem večera společně s angoskými super sexy tanci (nezřídka kdy napodobující kopulační pohyby), při kterým našim vyučujícím a kádrům i VN studentům z katedry lezou nevěřícně voči z důlků.
Jinak jsme se skutečně spřátelily s mongoskými studenty a teď nejen, že nás zdraví na chodbě, ale dokonce nás dojíždějí na motorkách na ulici a hlasitě křiččí Helloooo!
No vida.
Dneska je kosa, šedivo a jsem votrávená z fotek, tak to už asi stačí.
Paa M.
Žádné komentáře:
Okomentovat