Tak vám chci oznámit, že jaro nikde. A to už to vypadalo, že ho tady máme v plné parádě. No... bohužel, historie se opakuje a opět tady máme krásných 12°C a šedivé nebe. Sousedi se připravují na další Tet a nakoupili nové kohouty. Několikrát jsem byla již nucena aplikovat špunty do uší japonské výroby a - maminko už chápu, proč mě neslyšš, když v noci zvoním, protože si zamkla na řetěz :-).
Jara se nemůžu dočkat a zima už mě fakt nebaví. Navíc za chvíli má dorazit Jeník s polochotí, tak nevim, co by si říkali, kdyby tady bylo 12°C. Hmmmm...Nechala jsem vyvolat zase jeden černobílý film a ty hanojeské laby. To by si jeden myslel, že si na ten film po vyvolání pořádně šlápnou pěkně zabláceným vietnamským dépíkem - velice populární umělohmotná papuče.
Celý film je neskutečně chlupatý a poskrábaný, takže jsem tady včera po zjištění zase trošku vyváděla. No co se dá dělat no.
Už se nemůžu dočkat nějakých slunečních paprsků a teplých večerů...
2 komentáře:
jako vtipny ty spunty, uplne to vidim jak kempujem na schodech pred bytem ve 3 rano, eliska se muze zblaznit a vasi v klidu spi :DDD
Jojo... je to fakt neskutecny. Clovek sice neco trosku slysi, ale fakt je to odhlucneny :)
Okomentovat