A další týden je fuč

Tak se týden s týdnem sešel... je asi na čase zase něco napsat.

Mám se pořád dobře.

Vlastně asi čím dál tím líp, konečně se začalo ochlazovat a i díky tajfunu, který se přehnal přes JV Asii, se tu krásně vyčistilo nebe a my poprvé dokonce zahlédly i hvězdy na nebi při pravidelné aktivní chůzi v párku. Každý (skoro) den chodíme 3 kola velmi svižnou chůzí kolem jezera v Leninově parku ( teď se jmenuje park Sjednocení, ale stejně mu všichni říkaj Leninův park - my mu tak teda taky říkáme...). Celkem to činí 6 km a je fakt, že z nás na zpáteční cestě desně leje. Dokonce tak, že se sem tam musíme občerstvit vmístní bia hoi - pivnici.

Tvz. Leninův pár(e)k je vždy plný pohybuchtivých lidí a cvičenky aerobiku se staly oblíbenými hrdinkami youtube videí. Myslím, že taky musim nějaké to video co nejdřív natočit :-)

Ve škole je všechno vlastně pořád stejné. Učitelé každou hodinu vyhrožují nepřítomným spoužákům z Vladimirvostoku, že můžou mít jen 4 zameškané dny.. no je to stejně asi kec. I když to vypadá, že vedení přitvrdilo. Dokonce se píše i docházka. My s Bárou (jen pro informaci, opět sedíme v 1. lavici) nezameškaly ani jednu!! hodinu a šetříme si je na výlet do Dien Bien Phu. Tam letíme v pátek 9.11. ráno s kamarádem Axelem momentálně žijícím v Saigonu.

Se soudruhy s KLDR je skutečně o zábavu postaráno, zejména když asi po osmsetpadesáté popisujeme rodné město/zemi apod. Pchjongjang je krásný a hlavně čistý, oproti zadělané Hanoji neznečištěný, neb vláda reguluje počty aut. Přece by si to tam nezaneřádili vyjfukovajma plynama... :-D Taky na jaře chodí grilovat maso a mladí lidé pořádají výstupy na horu, kde sdílí své naděje v budoucnost.

Učitelka po takových sděleních koulí očima a když soudruzi nejsou přítomni, ptá se nás, jestli si myslíme, že je to stktuečně tak, jak chlapci říkají. No, na to ji samsebou řekneme jen to, že tam holt nemaj žádnej benzín a tak tam ty auta ani jezdit nemůžou. No jo.. ona se pokoutně usmívá  a říká, že je to pravda. 

Severokorejci taky prohlašují, že kdyby byla válka - jihokorejci totiž konstatně říkají nepěkné věci o prezidentovi KLDR a tudíž se musí bránit, tak by bylo hotovo za 3 minuty. Doslova říkají "Nếu có chiến tranh thì Triều Tiên thắng luôn!"  -  "Kdyby byla válka, tak KLDR okamžitě zvátězí!" NO... to tak leda kdyby ty rakety nesli na zádech jeřábi, co vlzétli k nebesům , když se narodil Kim Čong-il...

Ze severokorejské skupiny je jediná Pé relativně "normalni". Aspoň pořád nemele o vítězství a tak. I když si teda taky myslí, že v KLDR je ta nejlepší zdravotní péče na světě. Máša jí tuhle seznamovala s iphonem.   Líbí se jí moje chlupy na rukou .-) a taky říká, že jsem weak, což mě teda dost baví...

Tak a další den je tu... 

Severokorejci mi hnuli žlučí, když začali prohlašovat, že Thajsko nemá žádnou historii - očivině proto, že podle nich dostatečně neválčilo (jako v historii nebo co :-). Když jsem se rázně ohradila, paní učitelka mi "vysvětlila", že si Kim dělal legraci. Grgrgrgr.... Asi jim půjčím Camp 14 - just to let them know...  Taky prej nemaj v KLDR žádné modelky. 

Vůbec by mě zajímalo, co si skutečně myslí. Není prostě možné, aby se jim (jakožto týnejdžrům) nelíbily všechny ty vymoženosti, na které ve VN musí 100% narážet na každém kroku. Všude jsou reklamy na facebook, všude jsou barevné bilboardy propagující imperialistické západní a jihokorejské produkty, po kterých se tu každý může utlouct, smartphony nejrůznějších typů vidí člověk všude kolem sebe...  A do toho chodili do školy s Vietnamci  (mladí Vietnamci jsou des posedlí západem a Kpopem - jihokorejský pop) a teď se zápaďákama.  

Zděšující je, jak jsou vymytě agresívní a draví. To je něco, co mě na nich nesmírně vytáčí a vzhledem, že sedí hned vedle mě si asi nemohli nevšimnout některých mých znechucených pohledů na věty typu: Japonci a Japonsko jsou navždy našimi největšími nepříteli - mãi mãi. Ne, že bych nechápala, z jakého důvodu chovají k Japonsku tuhle zášť, ale zkrátka v tom člověk nenachází ani špetku prosotru pro představu, že by třeba jeden Japonec ze 100 nemusel bejt takový zvíře, jak si myslej. Vlastně mi jich je docela líto.

Dnes jsme dostali na photocopy papírech text k písničce "Vietnam, můj domov", kterou budeme, jakžto nejlepší studenti, společně pět na nějaké osavě v lednu. Od teď se jí budeme každý den učit jednu hodinu, aby to za něco stálo :-D. Je fajn, že nebudeme zpívat nějaké budovatelské písně, kterých je tu možné nalézt požehnaně. To mě dovádí ke vzpomínce na předloňskou jízdu ranním busem č.21, ve kterém na plný koule hrála písnička v šíleném digiherním aranžmá "Milujeme strýčka Hồ" (text spočíval v jedné donekonečna se opakující větě), kterou úplně falešně zpívalo nějaké asi 3leté dítě.