Zima a zase zima...

Tak vám chci oznámit, že jaro nikde. A to už to vypadalo, že ho tady máme v plné parádě. No... bohužel, historie se opakuje a opět tady máme krásných 12°C a šedivé nebe. Sousedi se připravují na další Tet a nakoupili nové kohouty. Několikrát jsem byla již nucena aplikovat špunty do uší japonské výroby a - maminko už chápu, proč mě neslyšš, když v noci zvoním, protože si zamkla na řetěz :-).

Jara se nemůžu dočkat a zima už mě fakt nebaví. Navíc za chvíli má dorazit Jeník s polochotí, tak nevim, co by si říkali, kdyby tady bylo 12°C. Hmmmm...

Nechala jsem vyvolat zase jeden černobílý film a ty hanojeské laby. To by si jeden myslel, že si na ten film po vyvolání pořádně šlápnou pěkně zabláceným vietnamským dépíkem - velice populární umělohmotná papuče.

Celý film je neskutečně chlupatý a poskrábaný, takže jsem tady včera po zjištění zase trošku vyváděla. No co se dá dělat no.

Už se nemůžu dočkat nějakých slunečních paprsků a teplých večerů...

Jak je to s tou civilizovaností?

Celá západně-jihovýchodní Asie se civilizuje (teda rozhodně ne celá... ale její velká část). Důkazem toho je i tenhle klip (viz.nahoře) běžící před každým prmítáním v "prominentím" kině Megastar. Popravdě řečeno, ne, že by to i v super trendy Megastaru vypadalo jinak. Usoudila jsem, že jde spíš o to se v kině uázat a vyfotit se před megabannerem s Harry Potterem, než se vyloženě koukat na film.

Nedávno jsem narazila na vietnamském BBC na článek o tom, jak se čínské děti budou učit civilizovanosti ilustrijící obrázkem mrňousů vejrajících na dopravní značky. V Číně jsem zatím nebyla, ale doslechlo se mi, že "kultura" silničního provozu je vysoká, takže mě zrovna tato fotografie přinejsmenším překvapila.

Kurzy civilizovanosti???

Vůbec celé vnímání do nekonečna omílaného termínu civilizovanosti je lehce podivné. Člověka dokonce překvapí, jak snadno si na všelijaké ideologické slogany zvykne a dokonce je začne i sám používat (v cizím jazyce jsme prostě jenom opičky).

Jak naše paní učitelka praví: "Việt Nam chưa phát triển" "Vietnam ještě není zcela rozvinutý" a to proto tady lidi nenosí helmy a stoupají si botama na prkýnka záchodů. "Lidé jezdí rádi opilí, protrože je to větší legrace!" No... tak to teda fakt nevim, napadá mě. Člověk se pak jen sám sebe ptá, jestli je v tom skrytá snaha zlehčit problém a nebo jestli si to paní učitelka, celá zrudlá a řehtající se, skutečně myslí.

No nic. Vietnam prostě ještě není úplně rozvinutý. A díky bohu! Někdy nás to dráždí a máme toho plné zuby, ale někdy nám to na druhou stranu umožňuje vidět to, co se u nás - rozvinutých - už vidět nedá.

Když jsem náhodou narazila na obrázky Yang Liu, čínské designérky žijící v Berlíně, poukazující na kulturní rozdílnosti mezi výchoodní a západní kulturou, nemohla jsem se přestat smát a dokola si opakovat jak přesné a výstižné jsou. Tady jich pár je (západ je modrý a východ červený):

Transport

Přistoupování k probému

Řazení se do fronty

Kontakty

Ideál krásy

Trendy

Zvířata

Cestování
Stáří
Dochvilnost

No tak to byla tkaová mini vložka. Za chvíli pádim na fráninu, tak zatim pá!

Dvounásobné štěstí v jednom dni...

... to bude asi tou novoroční solí :-)

Nebudete mi to věřit, ale včera večer jsme nejdřív já a následně Sam (nezávisle na sobě) potkali na ulici Luka Nguyena (ten kuchař, jehož recepty opajcováváme v naší kuchyňce) ! No jo... zeměkoule je asi vážně mrňavá...

Nový rok aneb jaro je tu!

Thịt mỡ, dưa hành, câu đối đỏ

Cây nêu, tràng pháo, bánh chưng xanh

Tučné maso, nakládaná cibulka, dvojvverší pro štěstí
Cây nêu (viz. níže), ohňostroj a dělobuchy, zelený bánh chưng

Před pár dny - přesně 3.2. nám tu začal Nový lunární rok a přehoupli jsme se do roku Kočky (narozdíl od Číny, Koreje a Japonska, kde právě začal rok králíka). Připravit se na pro většinu obyvatelstva dva dlouhé týdny dovolené není pro cizince rozhodně jednoduché (a už vůbec ne levné).

Tết, neboli Nový lunární rok, je snad jediným svátek ve vietnamském kalendáří, kdy se skutečně nepracuje a z jinak tepající Hanoje se stane popustlé městečko. Krámky, dokonce i mocné shpping mally se zavřou, na ulicích chybí všechny ty ananasové a koláčkové paní a většina obyvatel, kteří se do Hanoji přistěhovali s vidinou lepších zisků, se vrací do venkovských rodišť.

I příslušnící (policejní) mají volno, tudíž většina motoristů odloží bezpečnostní helmy (1. není, kdo by je buzeroval, když se příslušníci vrátili do rodišť a 2. by mohlo dojít ke zdestruování pečlivě vytvarovaných novoročních účesů) a vesele se nejčastěji s celou rodinou na jednom stroji prohánějí v šílené rychlosti po poloprázdných hanojských ulicích.

Jelikož jsme zvyklí stravovat se výhradně na ulicích, poloprázdné ulice nám radost nečiní a museli jsme se zaopatřit zásobami potravin. Trhy jsme vzali útokem a pořídili živé krevety, ryby, maso, hromady zeleniny, rýže.. no zkrátka všechno co by člověk mohl potřebovat a jsme tedy odkázáni na to, co si sami vyrobíme - zatím velice úspěšné, neboť nám radí sám velký Luke Nguyen.

Miluju rejžovar!

Většina cizinců Hanoj během Tetu opouští a vydávají se do teplých krajin. My byli pozvaní k vietnamské rodině - tetě Ly a strejdovi Binhovi na novoroční večeři. Chodů bylo nespočetně a víno teklo proudem. Seznámili jsme se i s dalšími sousedy, spálili papírové oblečky a peníze pro nefritového císaře a v 1:30 ráno se vypravili do svatyně Ngọc Sơn u jezera Hoàn Kiếm (to je to jezero s želvou v centru Hanoje).

Já si ještě před cestou, když jsem zaslechla "Ai mua muối đê?!" ("Kdo koupí sůůůůůl?") koupila od solné paní super drahou, ale šťastnou novoroční sůl (pytlíček za 20 000 VND) - no pro štěstí přeci!
U Ngọc Sơn bylo natřískáno a bohužel nebylo otevřeno. Lidé šplhali na po hromadě kamenů ve snaze alespoň zahlédnout... no my jsme došli až k bráně a pak se otočili a šli domu.

Po cestě jsme see Samem koupili asi 3 metrovou míu - cukrovou třtinu, kterou jsme vezli na mopédu domů a následně instalovali na balkoně ve snaze vytvořit si domácí cây nêu - strom odhánějící zlé duchy (je to o něco složitější, ale o tom se nebudu radši rozepisovat). Přišlo mi to ale celé nějak podivné a pak mi došlo-resp. jsem zahledala v učených knihách a potvrdila si, že cukrová třtina se používá jako "žebřík do nebes" pro předky, který se umístí (2 kusy podotýkám) vždy po obou stranách oltáře. Eeehm... no tak to jsem nezvládla no. Ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí a byla to legrace tahat jí domů ve 2 ráno. Stejně žádný oltář nemáme a Sam má s naší balkonovou míou své úmysly. První den nového roku se rozhodně nemá zametat aby si člověk nevymetl štěstí z domu, čehož jsem se s radostí chytila, pěkně se válela a nic nedělala.

Od Samita jsem dostala proAccount na Flickru, takže zase můžu nahrávat fotky.. přetáhla jsem totiž limit.

Takže tímto přeji všem "chúc mừng năm mới!" a jdu si dát zbytek bánh chungu od domácí.

Pááá M.


PS: Proč jsem se vlastně rozhodla psár příspěvek... Začalo nám tady konečně jaro! Nový rok uhodil a hned druhý den bum, najednou je krasných 20°C.

Tak nám to pěkně začíná...

Konečně doma. Vychrchla jsem se z nadýchaných moto spodin, umyla ruce a uvařila čaj (pořídila jsem si totož bezvadnou korejsou čajovou flašku se sítkem !!!).Kolena se mi z dnešní jízdy ještě klepou. V Hanoji zavládla totální tetový masakr (Tet - nový lunární rok). Lehce to připomíná vánoční šílenství jen s tím rozdílem, že proti tomu, co se děje tady, jsou Vánoce svátky klidu a míru peklem jsou jen lehce nahnědlým odvarem tetového pekla (předpokládám, že asi záleží jak kde... tak "ať nežeru" pro Kalitchovou).

Včera paní ve Fivimartu nakoupila asi 15 kusů baget. No zkrátka všechny, které přinesly čerstvě upečené (naštěstí jsem byla dostatečně pohotová a jednu jí tak trošku nenápadně po vietnamsku vyškubla). No jo, jak je vidno, o Tetu se člověk musí prát. Pravidelm bývá, že ceny během nedůležitějšího svátku v roce dokonce i několikanásobně vzrostou a to úplně za všechno. A už je to tady. Dokonce v noninách se píše jak se bylinky zdražily z 1 000 VND na 3 500 VND!!! Naštěstí vláda deklarovala stabilní cenu benzínu až do Tetu. Huráááá.

No stejně. Kdo by v tomhle vylézal z domu a ještě tomu na mopédu? I já jsem dnes chybovala a zasekla se v zácpě na Ba Trieu, kde se příslušníci v nepěkných pískových uniformách marně snažili se situací něco udělat. Aspoň mi bylo mezi těmi výpary pěkně teploučko. A to je to teprve začátek. Rok kočky nám totiž začne až 3. února tuším.
To pak bude za odměnu Hanoj prázdná a pustá, bez všech těch váhových, papírových, mandarinkových, prountěných, košťatových, xoiových paní ale i banhbaových, kukuřicových a nálepkových pánů. Všichni zamíří do svých rodišť ten nový rok pořádně oslavit.

Myslím, že o víkendu vyrazím do ulic udělat pár fotek stromečkových vozítek a zkrátka všeho, co se vietnamského Nového roku týká. Taky musíme udělat zásoby - ve vietnamském stylu a pořídit banh chung - tradiční novoroční pochoutka - "koláč" z lepkavé rýže napěchovaný tučným vepřovým a nějakými fazolovosojovými boby a nějakou tu láhev rýžové pálenky na zahřátí.

Jen tak pro informaci. Dneska jsem byla v knihovně a ani tam se netopí! Koho by napadlo si do čítárny brát čepici?

Zpátky doma

Tak jsme se včera po dlouhé době vrátili domů. Už už jsem téměř zapomněla jaká je v Hanoji v lednu kosa. Takže se zase klepu, jako před dvěma lety, nabalená jako pumpa ve vymrzlém pokoji. Jen pro představu mám na sobě momentálně dvoje tepláky, dvě mikiny a ještě Samitovu péřovou vestičku a že bych se teda nějak vařila, to ani snad moc ne. Co bych teď dala za zasmrádlou komůrku bez oken :-).

Z výletu na Centrální vrchovinu se nakonec vyklubala relativně veliká okružní jízda po středním Vietnamu a rozhodně toho nelituju. Bylo toho tolik, že ani nějak nevím, kde začít.

Po příletu do prosuněného Danangu jsme se po asi dvou hodinovém dohadování s chlápkem z přeplněného mikrobusu do Kontumu rozhodli, že jedeme do Hoi An. Jídlo je tam výtečné, já vydržím prolézat místní staré dřevěné domy nekonečně dlouho a navíc zelené autobusy MaiLinh směřující do Kontumu byly už vyprodané.

Po dvou dnech jsme se tedy s už zeleným autobuskem vydali na už dluho očekávanou cestu částečně se klikatící podél Hočiminnovy stezky.

Dneska je pondělí 17. a já jsem zase nějak nestačila dokončit předchozí příspěvek. Včera zmítající se v agónii pravděpodobně způsobené za normálních okolností vynikající lepkavou rýží známoou také jako xoi, jsem nezvládla nic jiného než nahrát pár fotek na Flickr.

Myslím, že ani nemá snad smysl tady vypisovat celý itinerář našich cest, protože by to stejně nikoho nebavilo, tak proto stručně.... bylo to super :-). Najezdili jsme x set kilometrů a zadky máme jak z oceli. Myslím, že střední Vietnam je jednou z nejkouzelnějších částí Vietnamu (což ovšem rozhodně neplatí o hatmatilce, kterou se tam mluví) a doufám, že ještě aspon pár let zůstane takový jaký je - s malebnými venkovskými domečky a absencí ohavných trubkovitých domů, kterým se tu říká "nha bao diem" dům jako krabička od sirek - úzký a vysoký.

Psani z Tay Nguyen

Tak pisu z Centralni vrchoviny, konkretne z Buon Ma Thuot - hlavniho mesta provicnie Dak Lak. Ackoliv jsme puvodne chteli stravit vice casu v okoli mesta Kon Tum, po dvounasobnem pomerne ne prilis prijemnem zastaveni misni policii (o tom napisu ale asi az z domova) jsme se rozhodli vypravit se o neco dale. Nicmene musim napsat, ze krajina a okoli Kontumu bude pravdepodobne highlatem celeho vyletu a hodne nas mrzi, ze jsme museli trosku narychlo odjet.

Jeste pred prijezdem na Tay Nguyen jsme si udelali vylet do Hoi An, pravdepodobne mestecka s nejlepsi kuchyni ve Vietnamu vubec (take lide na trzisti jsou nesrovnatelne milejsi nez trzistni babz v Hanoji - bohuzel).

Zitra pravdepodobne pojedeme na vylet do Narodniho parku Yok Don a pak na vodopady a mozna i nejake ty mensinacke vesnice. Museli jsme si opatrit povoleni - ktere nam samozrejme umoznuje cestu jen do "hezkych a proverenych" vesnic. No co se da delat. Pry za zadnych okolnosti nesmime sjizdet z cest :-) No jo... Takze je taky dost mozne, ze se na vsechny oficialni vesnice proste a jednoduse vybodneme a zamerime se spis na prirodni pamatky.

Mistni kava je vynikajici a pocasi vice nez prijemne.

Dalsi zastavkou bude asi mestecko s leprosariem a udajne hezkymi plazemi Quy Nhon.

Paaaaaa M.