Jarní jazzový koncert etc.

Ačkoli se mnohým může zdát, že Hanoj je díra, nenabízející širší kulturní vyžití krom bia hoi - točené pivo za 4 Kč, není tomu tak. Díky několika výborně fungujícím institucím, se zde člověk může těšit z poměrně bohatého kulturního života (výstavami počínaje, přes koncerty elektronické hudy, či Backstreet Boys a Mozartem konče).

Naposledy nás stránka Hanoi Grapevine informovala o jarním jazzovém koncertu v Nhà hát lớn - dnes již lehce ošuňtělé, ale přesto krásné místní opeře z roku 1911, za kterou vděčí Hanoj Francouzům a jejich snaze zbudovat tu mini Paříž (dokonce sám velký Gustave Eiffel projektoval tehdejší technický masterpeice - 1,7km dlouhý most přes Rudou řeku, dnes známý jako Long Biên).

Na programu byly dva kousky od Gershwina, Desmonda a dalších a také série od hosta programu - japnského klavíristy Yosuke Yamashity, který svým výkonem doslova zvedl zejména vietnamské publikum z chlupatých židlí.

Celý koncert byl neplánovaně zahájen minutou ticha věnované obětem zemětřesení a tsunami v Japonsku a slavným adagiem pro symčce od Samuela Barbera.



Musím podotknout, že po takovém dojemném a nádherném kousku působil následný Gershwin lehce nepatřičně a nejapně. I přes to všechno byl koncert skvělý a myslím, že jsme všichni byli velice mile překvapeni. Zápaďáci řvali našením a hlasitě provolávali bravo - zejména jedna paní před námi se nechala strhnout emocemi a vypískala Yosukeho Yamashitu ke dvěma přídavkům :-)

Co se počasí týče, pořád nic moc. Mrholí - permanentě, slunce je zalezlé za oblaky smogu a já už pomaluj přestávám věřit, že ho ještě někdy uvidíme.

Honza s Míšou se vrací ve středu z Hoi An zpět do Hanoje a už ve čtvrtek vyrážíme na motocyklový výlet směr Mai Chau. Doufáme, že v horách bude počasí o něco lepší, že uvidímě nějaké ty Thaje a budeme spát v menšiňáckých domech na kůlech. Ouuu jéééé.

Jdu do knihkupectví a pak na fráninu, tak zatím paaa

M.

Jaro v Haloji aneb tropický ráj se nekoná

Tak se zase po nějaké té odmlce ozývám... Je tu trošku smutno v Hanoji. Počasí stojí za starou belu - kdo by to byl řekl, že jaro je tu tak otravné, téměř stejné jako doma! Je tu lezavo, a zima... 15°C. Už pomalu zase čas někam vyrazit.

Přijeli Míša s Honzou, přesytili se neustále tepající a troubící Hanoje a dneska ráno se tranzitkem přesunuli do Halongu. Chudáci to taky s počasím moc nevyhráli. Já ale pořád doufám a myslím, mimo Hanoj bude počasí určitě lepší.

Ladunka nám včera večer odjela a momentálně se s největší pravděpodobností vznáší někde nad Čínou/Sibiří???. Pořád jsem doufala, že si to rozmyslí a letenku za poplatek 3000 Kč přesune minimálně na červenec. To se bohužel nekonalo a tak jí tam máte jako na koni kolem 6 hodiny odpolední... pokud správně počítám.
Téměř měsíc trvající absence slunečního svitu na mě začala postupně doléhat a dnes (možná i proto, že je nás tu o jednoho méně) jsem pocítila lehký záchvat trudomyslnosti. Asi se teda napcu vitaminem C, udělám si třezalkový čaj a začtu se do nějaké knížky.

Nahrála jsem nějaké fotky na Flickr, velice, velice prošlé staré filmy ještě z Prahy, vyvolané tady v Hanoji a předpokládám, že to jsou poslední filmy, které místní lab viděla.

Želva byla chycena a podle plánu transportována a "želví" ostrůvek, ale během transportu prohryzala sitě a pláchla. To se soudruhům zase něco vyvedlo... dokonce o tom informují i NY times.

Novinky dne

Už je tady zase 14°C a kohouti kokrhaj jak protržený a v noci nemůžu spát (špuntíky mi nějak padaj z uší nebo co)... ouuuu jéééééé!

Tak apson pár v Singlu (jak se tady v místní české expatí komunitě říká Singapuru) vyvolaných fotek. Víc v galerii.


V neděli přijíždí Honza, tak doufám, že se to počasí nějak umoudří, jinak by si asi myslel jen to nejhorší :-) V úterý nám odjíždí princezna Lada, z čehož je mi smutno a tohle ohavný počasí to nijak nezlepšuje. Ve sobotu píšu test z frániny.

No a to je asi tak všechno...

Zatim páááá M.

Želva stařeček v ohrožení

Dnes je snad nejkrásnější den za posledních pár měsíců. Fouká příjemný svěží větřík, slunce svítí a obloha je modrá. Není horko ani zima, prostě tak akorát. Vyprali jsme zatuchlé poloplesnivé oblečení a povlečení, máme otevřeno dokořán a dopřáváme si trochu toho čestvého blahodárného vzduchu.

Vyrazili jsme na oběd do centra - vyhlášené bun cha v ulici Cau Go

a pak do zastrčené kavárny na ca phe trung - kávu s vaječnou hustou pěnou (do které by se koskta cukru propadala jen velmi velmi zvolna).

Ethan se vrátil ze Singapuru a přivezl jeden vyvolaný film, takže snad ještě dneska uploaduju nějaké nové fotky.

No prostě neděle jako vyšitá.

... zrovna jsem zjistila, že jsem si skoro celý příspěvek vymazala a že ho tedy musím napsat znova. No .. to se mi teda už zase nechce.

Tak... jinak se tu nic moc neděje, teda až na novinku, kterou sledujcí miliony Vietnamců po celé zemi. Jezerní želva má nemoc. Plave téměř bráškem nahoru - no ne, že bych se jí divila, když žije v takovym sajrajtu - a nějak podezřele často se vynořuje nad hladinu. Chytré hlavy se spojily a vykoumaly, že má asi zápal plic a taky je celá vohlodaná od agresivních potvor - želv červenouchých. Řešení projednala želví rada a usnesla se na tom, že je bezpodmínečně nutné cụ rùa - stařečka želvu - z jezera vytáhnout nejspíša za asistence helikoptéry. No... taky by to jezírko mohli pánové trošku pročistit že ano...když už jí budou tahat ven. A navíc je to taková speciální a vzácná želvička (údajně je jich jen asi 5 na světě a z toho 2 v Číně).

No... zkrátka celá želví aféra způsobila, že je jezero obsypané lidmi snažícími se uzřít kousek želvího masíčka v naději na šťastnější život. Taky si tma asi půjdu stoupnout.

Jinak fotky asi dneska ještě nebudou.

Páááá M.

Zima a zase zima...

Tak vám chci oznámit, že jaro nikde. A to už to vypadalo, že ho tady máme v plné parádě. No... bohužel, historie se opakuje a opět tady máme krásných 12°C a šedivé nebe. Sousedi se připravují na další Tet a nakoupili nové kohouty. Několikrát jsem byla již nucena aplikovat špunty do uší japonské výroby a - maminko už chápu, proč mě neslyšš, když v noci zvoním, protože si zamkla na řetěz :-).

Jara se nemůžu dočkat a zima už mě fakt nebaví. Navíc za chvíli má dorazit Jeník s polochotí, tak nevim, co by si říkali, kdyby tady bylo 12°C. Hmmmm...

Nechala jsem vyvolat zase jeden černobílý film a ty hanojeské laby. To by si jeden myslel, že si na ten film po vyvolání pořádně šlápnou pěkně zabláceným vietnamským dépíkem - velice populární umělohmotná papuče.

Celý film je neskutečně chlupatý a poskrábaný, takže jsem tady včera po zjištění zase trošku vyváděla. No co se dá dělat no.

Už se nemůžu dočkat nějakých slunečních paprsků a teplých večerů...

Jak je to s tou civilizovaností?

Celá západně-jihovýchodní Asie se civilizuje (teda rozhodně ne celá... ale její velká část). Důkazem toho je i tenhle klip (viz.nahoře) běžící před každým prmítáním v "prominentím" kině Megastar. Popravdě řečeno, ne, že by to i v super trendy Megastaru vypadalo jinak. Usoudila jsem, že jde spíš o to se v kině uázat a vyfotit se před megabannerem s Harry Potterem, než se vyloženě koukat na film.

Nedávno jsem narazila na vietnamském BBC na článek o tom, jak se čínské děti budou učit civilizovanosti ilustrijící obrázkem mrňousů vejrajících na dopravní značky. V Číně jsem zatím nebyla, ale doslechlo se mi, že "kultura" silničního provozu je vysoká, takže mě zrovna tato fotografie přinejsmenším překvapila.

Kurzy civilizovanosti???

Vůbec celé vnímání do nekonečna omílaného termínu civilizovanosti je lehce podivné. Člověka dokonce překvapí, jak snadno si na všelijaké ideologické slogany zvykne a dokonce je začne i sám používat (v cizím jazyce jsme prostě jenom opičky).

Jak naše paní učitelka praví: "Việt Nam chưa phát triển" "Vietnam ještě není zcela rozvinutý" a to proto tady lidi nenosí helmy a stoupají si botama na prkýnka záchodů. "Lidé jezdí rádi opilí, protrože je to větší legrace!" No... tak to teda fakt nevim, napadá mě. Člověk se pak jen sám sebe ptá, jestli je v tom skrytá snaha zlehčit problém a nebo jestli si to paní učitelka, celá zrudlá a řehtající se, skutečně myslí.

No nic. Vietnam prostě ještě není úplně rozvinutý. A díky bohu! Někdy nás to dráždí a máme toho plné zuby, ale někdy nám to na druhou stranu umožňuje vidět to, co se u nás - rozvinutých - už vidět nedá.

Když jsem náhodou narazila na obrázky Yang Liu, čínské designérky žijící v Berlíně, poukazující na kulturní rozdílnosti mezi výchoodní a západní kulturou, nemohla jsem se přestat smát a dokola si opakovat jak přesné a výstižné jsou. Tady jich pár je (západ je modrý a východ červený):

Transport

Přistoupování k probému

Řazení se do fronty

Kontakty

Ideál krásy

Trendy

Zvířata

Cestování
Stáří
Dochvilnost

No tak to byla tkaová mini vložka. Za chvíli pádim na fráninu, tak zatim pá!

Dvounásobné štěstí v jednom dni...

... to bude asi tou novoroční solí :-)

Nebudete mi to věřit, ale včera večer jsme nejdřív já a následně Sam (nezávisle na sobě) potkali na ulici Luka Nguyena (ten kuchař, jehož recepty opajcováváme v naší kuchyňce) ! No jo... zeměkoule je asi vážně mrňavá...