Ačkoli jsme dnes měli naplánovyný výlet do keramické vesnice Bat Trang, nakonec jsme ho hned po prvním rozloupnutí oka museli odložit. Celou noc, a celý den lije jako z konve, z bazénku na dvoře uplavaly ryby a ted se vesele prohánějí v 20cm hlubokém rybníku, který se stal z původního dvoru. Člověk až nechápe, kde se ta všechna voda bere...a samozřejmě taky kam se potom vcucává.. no nic. Poslední týden byl relativně pracovní až na 28.10., kdy jsme byli českou ambasádou pozváni na oslavu. Nejvíc me nadchly řízky..ach... když na ně myslím, sbíhají se mi sliny.
Minulý pátek jsme navštívily tzv. Hedvábnou vesnici Van Phuc, která podle všeho měla být kousek za Hanojí. Popravdě jsme si ale ani nevšimly, že bychom z Hanoje vyjely a už jsme byly ve "vesnici". Vesnicí, která byla vesnicí tak možná před 60 lety, byla totiž normální městská čtvrť. No stejně jsme nakoupily nějaké dárky a po nezbytné kávě se vydaly na cestu domů.
V úterý jsme navštívily známý antikvariát, o kterém Vám ale povím příště, protože mi tady už tady hrabe z toho deště a musim jít někam na procházku. Takže beru pláštěnku (díky Kájo a Mariáne!) a jdu na pivo.
Tak jsem se vrátila z večeře a byla obzvláště vyvedená. Venku leje ještě víc a ulice jsou až na pár motorek prázdné. Teď si člověk teprve připadá jako v tropech, když se brodí vodou na ulicích :-).
Add antikvariát: Člověk vyšplhá do 3. patra starého domu v ulici Bat Dan ve Starém městě a už po cestě se musí vyhýbat štosům knih všude podél zdí. Pak vejde d pokoje, ve kterém sedí starý pán a čte si.. Přivítal nás velice pomalou a obzvláště srozumitelnou vietnamštinou. Hned nám bylo jasné, že je zvyklý jednat se studenty a cizinci. Okamžitě se nás zeptal, jaké téma hledáme, protože bez jeho pomoci, by sečlověk v takovém množství knih bezpochyby ztratil. Ochotně nám přinášel stále více knih a asi po půl hodině si s námi začal povídat a ukazovat nám album svých zákazníků. Mezi nimi například i prof. David G. Marr (The Australian National University) se ženou a dcerou. Nakoupili jsme u něho několik velmi užitečných svazků a spokojeně šli domů... Dnes mi pan antivariátník volal, že mám hotovou fotokopii knihy, která už nebyla na prodej v originálu. Byl to můj první telefonní hovor ve vietnamštině a opravu mi to zvedlo náladu :-). Huráááá!!
Minulý pátek jsme navštívily tzv. Hedvábnou vesnici Van Phuc, která podle všeho měla být kousek za Hanojí. Popravdě jsme si ale ani nevšimly, že bychom z Hanoje vyjely a už jsme byly ve "vesnici". Vesnicí, která byla vesnicí tak možná před 60 lety, byla totiž normální městská čtvrť. No stejně jsme nakoupily nějaké dárky a po nezbytné kávě se vydaly na cestu domů.
V úterý jsme navštívily známý antikvariát, o kterém Vám ale povím příště, protože mi tady už tady hrabe z toho deště a musim jít někam na procházku. Takže beru pláštěnku (díky Kájo a Mariáne!) a jdu na pivo.
Tak jsem se vrátila z večeře a byla obzvláště vyvedená. Venku leje ještě víc a ulice jsou až na pár motorek prázdné. Teď si člověk teprve připadá jako v tropech, když se brodí vodou na ulicích :-).
Add antikvariát: Člověk vyšplhá do 3. patra starého domu v ulici Bat Dan ve Starém městě a už po cestě se musí vyhýbat štosům knih všude podél zdí. Pak vejde d pokoje, ve kterém sedí starý pán a čte si.. Přivítal nás velice pomalou a obzvláště srozumitelnou vietnamštinou. Hned nám bylo jasné, že je zvyklý jednat se studenty a cizinci. Okamžitě se nás zeptal, jaké téma hledáme, protože bez jeho pomoci, by sečlověk v takovém množství knih bezpochyby ztratil. Ochotně nám přinášel stále více knih a asi po půl hodině si s námi začal povídat a ukazovat nám album svých zákazníků. Mezi nimi například i prof. David G. Marr (The Australian National University) se ženou a dcerou. Nakoupili jsme u něho několik velmi užitečných svazků a spokojeně šli domů... Dnes mi pan antivariátník volal, že mám hotovou fotokopii knihy, která už nebyla na prodej v originálu. Byl to můj první telefonní hovor ve vietnamštině a opravu mi to zvedlo náladu :-). Huráááá!!