Jak se mi tu začíná líbit i samotné...

Sedím v Cafe Moc hned vedle naší školy. Před chvílí jsem dojedla bun cha a temeř poprvé za tu dobu co jsem tu, za mnou přišla paní možná majitelka tzv. búnčárny a začala si se mnou povídat. Už mě tu znají, vědí, co si dám, protože je to vždycky stejné, ale nikdy předtím si se mnou nepovídali.

"Takovýho masa! To už nemůžeš?" Řekla bych, že maličko narážela na to, že vždycky bun cha celé vyluxuju a ještě dojídám nudle a šťávičku od holek.. Na svou obranu jsem paní vysvětlila, že dneska toho masa bylo nějak víc než normálně - podezřívám jí, že se jí mě zželelo, jak mě tu viděla samotnou a trochu masa mi přidala! A ona mi s úsměvem odpověděla, že je přeci zítra Nový rok, tak proto! Pak následovala už klasická konverzace: odkud jsi.. kolik ti je let..

Jojo.. líbí se mi tu asi už i samotné...

Zima v Hanoji

Tak jsem se ze sluncem zalitého jihu před dvěma dny možná až příliš rychle do promrzlé Hanoje. Přestěhovala jsem se do nového pokoje u vietnamské rodiny. Bydlím kousek od koleje, ve 3. patře, v relativně klidné ulici. Teda pominu-li školu, která stojí cca 2m od "našeho" domu. Samotná existence školy by snad ani v nejmenším nevadila, nebýt dětí, které začnou kolem 6:30 zpívat tzv."mňoukačky" (copyright Bára :-), mlátit do gongů a nebo prostě jen tak řičet. Moje okna jsou tak blízko, že jim dokonce můžu číst z tabule. Jakmile mě spatří, začnou řičet ještě víc.. Prostě je tady docela legrace.

Člověk by možná řekl, že má ta promrzlá Hanoj zvláštní kouzlo... a ona má, stejně tak jako Praha na přelomu listopadu a prosince, jen s tím rozdílem, že v Praze se člověk těší, až si zaleze do pokoje, či bytu, uvaří si kakao, případně čaj a bude ten marast pozorovat z tepla domova. Tato podzimní romantika se tu ovšem nekoná, protože ve vietnamských domech není topení. Nikde.. ani v kavárnách, školách, úřadech.. prostě nikde. Je legrační pozorovat děti sedící v lavicích v rukavicích a čepicích a jejich učitelku, jak hlásí do mikrofonu aby ji všichni žáci přes tykulichy dobře slyšeli.

I já jsem si pořídila kulicha a na rukavice nejspíš hooodně brzy dojde taky. Díky bohu mám v pokoji rychlovarnou konvici, takže se vesměs neustále nalívám horkým čajem.

Teď už pominulo vánoční "šílenství" a celý Vietnam se pomalu začíná horlivě připravovat na Tet - nový lunární rok.

Kambodza

Zrovna sedim v internetove kavarne v Phnom Penhu a peru se s japonskou klavesnici... Dnes rano jsme prijeli do Kambodzi a zitra se chystame do Angkoru, tak jsne dost zvedavi, dohromady tu pobydeme tak cca sest dni. Je tady nejak podezrele draho a cim vic mi dochazi, jak je desny, kdyz clovek nerozumi. Az nekde narazime na pripojeni, posleme fotky.

Vsechny Vas moc zdravime,

M a M

Na cestách!

Tak dlouho jsem se odhodlávala napsat, až jsem se k tomu nakonec nedostala. Mezitím jsems martinem vyrazila na cesty. Ninh Binh máme za sebou a po dlouhé noci v autobude nás čeká Hue! :-)

Moc se těšíme a všechny zdravíme! M a M