This is a very special post for Mr. Sammy Norris

Move your sexy skinny ass here as soon as possible you lazy bum! It's not the same without you + you have to see BVT - big changes. Walls are covered with tiles from the bottom to the ceiling, toilets got even worse though. The Ratman still works in A2 and he is more handsome than ever. On 10th we will march in the parade - March of the Nations - who will take pictures of us??? I won't tell you more because your curiousness will make you come! Finally :)

Mow Mow is waving at you tak dělej noooo!

Co týden dal a vzal...

Za pár posledních dní, co jsou nebyla na internetech se lecos změnilo. Zařídíliy jsme si školu. Samy. A dokonce se nám podařilo kontaktovat se s ústavem Vietnamistiky a vypadá to, že budeme moci studovat i tam a zadarmo. Taky jsme si konečně po dlouhém naléhání a ustavičném cpaní dánských sušenek a váziček zn. Bohemia Crystal vymohly náhled do studijního programu religionistiky a filozofie a našly několik prima přednášek. O pár dalších nám profesorka Hanh řekla, že teda ještě nezačaly a že se ale někdy učit budou (podotýkám, že je měsíc po začítku semestru :-)

Dostala jsem nový stůl i novou polici a žádné další bobečky na stole nemám. Jen pod postelí jich jsou mraky.

V Hanoji začaly oslavy ku 1000 letému výročí jejího založení a škola organizuje něco jako pochod národů, kterého se budeme účastnit. Bohužel nemáme kroje.. to byl manažer koleje velice zklamaný. Myslím, že zvlášť takový domažlický by se mu moc líbil.

Včera jsme si poprvé vyrazily do města s plánovaným pozdním návratem. Kolem areálu sice jsou ploty - vysoké a brány, ale nikdy je nikdo nezavírá. Kolem 1 hodiny ráno jsme dorazili k bráně, u které stála celá skupina Kubánců na jehlových podpatcích (zjevně prosalzovali noc v Dagonfly) a společně jsme tedy přelézali ploty. Vrátní jen seděli v kukaních a podivně se šklabili. Prý se to stalo poprvé za 2 roky. Řekla bych, že se místní kádři a dobrovolnické výbory snaží mít vše v  porádku a poklidu, když je přeci to výročí Hanoje.

Dokonce to vypadá, že budeme mít i studentské průkazy. Ačkoli se pan Vinh pěkně cukal, vázička s nálepkou Bohemia Crystal v tmavomodré krabici a my v pařící se v dlouhých kalhotách a košilích zapnutých až ke krku ho k jisté aktivitě přeci jen nutí. Už jen donést dalších 8 fotografií (co s nima asi dělaj??? Jediné rozumné vysvětlení je, že si je zakládají do albíčka Co gai Sec/Tay :-) a studenstý průkaz je na světě.

Jinak jsem trochu nemocná - klimatizace je hnus. Koupila jsem si svojí první roušku - aspoň nebudu muset pořád čmuchat ty smrady a smogy na ulici Nguyen Trai a začala nakupovat knížky. Mimoto jsem si pořídila mikinu pod zadek maminko na zimu zn. večery bývají chladné.

Fotky pořád nic. Když v pokoji zapnu počítač mám pocit, že se rozteče a exploduje.. takže fotky budou pak... potom...

Záhada pokoje č. 101

Ačkoli jsem si na tenhle pokoj už trošku zvykla, je nutné podotknout, že se stále jedná bezpochyby o nejhorší pokoj na koleji. Jako jediní nechytáme mongolský internet a ke všemu se zde dějí přinejmenší podivné věci.

Po nastěhování jsme na pokoji krom šíleného smradu a špíny neshledaly nic podivného. Za několik dnů se však na mém stole a mé poličce začaly objevovat podivné maličkaté bobečky. Postupně čím dál více. Z počátku jsem jim nevěnovala pozornost, ale postupně mě začaly doslova zavalovat a každé ráno jsem ze stolu smetávala hromady mini bobečků. Všechno jsem prohledala, nenašla nic. Pak si ale Bára všimla bobečkům podobné výplně mého stolu. Stůl jsme malou lstí vyměnila za jiný s e sousedem Bělorusem, který si říká Nick (Asi Nikolaj) a radovala jsem se, že se bobečky na mém stole už neobjeví. Během cca 30 vteřin se na novém stole už povalovalo několik bobečků. Tomu se už nedalo věřit, tak jsme s Ladou stůl zametly a pozorovaly, co se bude dít. Zjistily jsme, že to odněkud padá, ale bohužel jsme nebyly schopné identifikovat odkud. Pak jsem si náhodou všimla, že pod postelí mam bobečkové moře a že jsme asi musely vzbudit nějakého brouka, který nám (resp. mně, protože jsem to já kdo má nejhorší místo v pokoji – nedofoukne ke mně ani vzduch z našeho větráku zn. Vinawind) mám tady dělá bobečky.. .) zde rozežírá všechno ze dřeva a dřevotřísky. K holkám se zatím asi nedostal a nebo možná zůstane jenom u mě. To by tak sedělo.

Jinak jsme včera byly poprvé ve škole. Bohužel nám hodina začínala v 7:00 a to znamená vstát kolem 5:00 a kolem 6:00 bezpodmínečně vyrazit na bus č. 21. Vzhledem k tomu, že v pokoji bylo asi 200 stupňů a že jsem klasicky usnula kolem 4 hodiny ráno, bylo vstávání značně nepříjemné.

Po příchodu do učebny plné středoškolsky vypadajících děvčat jsme zjistily, že pan profesor Tuan nás poslal na hodinu Islámu. Když už přeci studujeme to náboženství. Bohužel došlo k jistému nepochopení, když nás přiřadili k fakultě filozofie. Profesor Tuan nám dokola osvětloval, jak je filozofie obsáhlá a jak je pole studia religionistiky široké. Na naše komentáře, že bychom chtěly studovat tradiční vietnamskou kulturu nebyly brány přílišné ohledy a když jsme mu sdělila, jméno knihy rodinných obřadů z 18.století, řekl, že o ní v životě neslyšel.

Dnes jsme šly do školy znovu – ale tentokrát ve třídě nebyl vůbec nikdo. Na Ústavu filozofie jsme však potkaly profesora Cuonga, který byl hned o něco příjeměnší a přístupnější. Zítra si vyzvedneme seznamy předmětů a uvidíme. Také nám byly nabídnuty přednášky z Ústavu vietnamistiky, takže jich nejspíš využijeme.

právě odešel „manager“ koleje, který mi řek, že je to jen brouk J a že to nevadí. No… kdyby mi ty bobečky toho brouka napadaly do počítače, tak by mi to taky nevadilo. Prý se police vymění… Ngày mai (zítra).

Jinak je tu hrozné vedro a i místní říkají, že je to nejhorší a nejdelší léto za posledních 50. let.

Tenkrát poprvé...

S každým dalším dnem se seznamujeme s novými lidmi. Včera to byl například horkokrevný Kubánec Luis z Kuby :-). Je tady už druhým rokem spolu s dalšími Kubánci - dokonce si některé z nich pamatuju z minula - a pravděpodovně tu zůstane další tři roky.

Včera večer si s námi povídal dlouuuuuhou dobu o všem možném a nakonec - třešinka na dortu - o řízení motorky. Slovo dalo slovo a hecovat se s Kubáncem je legrace a najednou jsem seděla na motorce - ruské - a čokoládový Luis se znamenitě vysekaným zádovým V mi vysvětloval co a jak.

Jezdila jsem kolem dokola po dvoře a musím říct, že jsem z masivního semiautomatického stroje měla respekt. Přehodila jsem si na 1, 2 a dokonce i 3 udělala pár koleček kolem hřiště a pak už na nás vrátný ječel, že děláme bordel (Luis totiž ruskou mašinu pořádně vytůroval :-) a že Vietnámci už spí. Návrh jet na ulici a practisovat venku jsem rezolutně odmítla s tím, že jako první lekce je to akorát.

Ladušák bohužel můj bravůrní výstup zaspal, takže mi nejspíš nezbývá nic jiného, než celou akci zopakovat. Pravděpodobně ale s menším skůtříkem pro holky.

V Praze kaštany, v Hanoji mandličky

Včera jsme se přestěhovaly na novou kolej - B7bis, kde bydlely snad všechny generace českých vietnamistů. Kolej jako taková je úplně v pohodě. Mrtvé krysy jsou stejně všude, a popravdě je to to poslední, co by mi vadilo. Absence klimatizace a ledničky je taky OK. Jediným problémem bohužel je, že jsme sem dorazily pozdě a zby na nás poslední a rozhodně výrazně nejhorší pokoj. Tímto bych chtěla poděkovat všem zúčastněným stranám, které se na našem pozdním příjezdu podílely. Děkuji pěkně.

Namísto obstarožního roztomilého pokojíčku s velkým oknem s kovanou mříží a výhledem do korun místních krásných stromů nás čekala jak jsem psala již minule smrdutá díra s maičkým oknem do kuchyně místní jídelny pro studenty - a tam se teda vaří od rána do večera. Tím pádem nám odpadá možnost větrání a v pokoji je tak o 10 stupňů víc než venku. Viz. Ladušákův BLOG http://www.blabiq.blogspot.com/. (Připojení mi neumožňuje nahrát fotky. Asi budu muset skutečne využít služeb mongolského šmelináře :-)

 Nemohu si však vynachválit lokální čistící prostředky, které vyžerou skutečně všechno. Po polití postižené místo začně šumět a pěnit. Pak už stačí jen drbat. Výsledek je spektakulární :-) Naše koupelna září bělostí, čistotou a svěže voní. Krása. Bohužel mrad z pokoje ne a ne dostat ven... no jak taky, když nemůžeme otevřít okno.

Situaci ale už řešíme s místním vrátným. Doufám, že se to nějak vyřesí a že nás třeba přestěhujou někam výš. No jak často říkám... uvidíme.

Před chvílí nám volal mužný pán z kanceláře pro internacionální studenty a v pondělí se máme přijít domluvit s profesory. Tak jsem jako kšandička napjatá co z toho vyleze!

Jinak je to tady moc prima. Vypadá to, že jsme zažily poslední den léta v den našeho příjezdu a že tu začal podzim - nejkrásnější období v Hanoji, na které se donekonečna skládají ódy a pějí písně. na dvoře máme krásnou mandloň, ze které padají madle. Skoro jako kaštany v Praze. 

Celé město se pomalu připravuje na 1000 leté výročí založení Hanoje a to znamená že se halí do rudého vlajkového hávu a železo - laminátovo - dřevěných kontrukcí, na kterých jistě brzy uvidíme výkony místních uměleckých souborů a hvězdiček pop music. Popravdě se těchto monstrózních oslav nemůžu dočkat, protože ve Vietnamu se slavit umí.

Hanoi after two years...

Tak zase se dím v Cefé Moc, hned vedle mého oblíbené bůnčárny (místo, kde se prodává bun cha - nudle s grilovaným masíčkem) u skleničky luxusního čaje ve žluté krabičce - Lipton.

Let do Soulu byl nadmíru příjemný a musím uznat, že Korean Air má svá pro (zejména mohérově jemné lila dečky a jídlo). Ochutnaly jsme specialitu Bimba-něco, polévku z mořských řas a mini balení ananásku. V Soulu jsme měly cca 7 hodin  přestávku a vzhledem k super vybavenému letišti jsme se uvelebily v anatomicky tvarovaných křesílkopostýlkách a hezky se vyspaly. V Soulu pak začala šílená bouřka, kterou naše miniletadlo křižované blesky úspěšně prolétlo a kolem 11 v noci jsme přistály  na letišti Noi Bai v Hanoji.

U východu nás opět porazila masivní vlna vlhkého vedra a po chvilce smlouvání jsme si to už drandily v super vyklimovaném falešném taxíku do Bách Khoa, na místo, kde jsme bydlely před dvěma lety. Setkání s vrátným alias krysím mužem (ten, který se pokoušel před dvěma lety vyhnat prohnanou krysici z našeho pokoje) bylo více než příjemné.

Po minulém kulturním šoku jsem byla "připravená" na další vlnu šoku č.2, ale s radostí musím oznámit, že se nekonal a naopak všechny ty vůně, které jsem při vlně č.1 označocala za smrady, ve mě probouzely jen nostalgické vzpomínky a pocit, že jsem  někde, kde je mi příjemně a kde to znám.

Další den ráno jsme nasedly na xe ómy (mototaxík) a vyrazili na místo - řit řití Hanoje - ulice Nguyen Trai, kde sídlí mimojimé i fakulta humanitních studií. V kanceláři možná nejmužnějšího Vietnamce v podnebesí jsme si vyřídily veškeré náležitosti a zjistily, že skutečně budeme chodit do školy pro Vietnamce s Vietnamci a ne do jazykového institutu pro cizince, hurááááá :-)!

Rozvrh zatím nemáme, ten nám prý zavolají, tak zatím čekáme. Také nás přesunuly do B7bis - koleje pro občany bývalých RVHP zemí, která zatím vypadá celkem neúnosně. Ladušák se konstantně ptá jestli se už půjdeme podívat do domu, který jsme objevily k pronájmu, takže to vypadá, že v přízemí - plném krysích bobků a chcíplých nafouklých tlících krysích tělíček možná dlouho nepobudeme. No přeci jen.. je léto a všechno se to rychlejš rozkládá no :-D. Na chodbě rozvalené Kubánky to ovšem evidentně vůbec neznepokojuje. Ty si poklidně užívají siestu za poslechu latino pop music. Bohužel v pokoji před námi bydlel nejspíš nejaký jinoch, možná ne jeden, který se o svěží vduch zjevně také příliš nestaral. Taky bohužel narvali 3 postele do pokoje pro max 2 lidi, takže v kombinaci s jedním stolečkem to není úplně ideální. No uvidíme. Nejsme přeci z cukru ne?

Dalším intenzivním zážitkem pro nás bylo seznámení se s dívkou z Malaisie (to, že je to dívka, resp. 37 letá žena, jsme identifikovaly až poté, co nám oznámila, že někdy "girl needs a girl" :-). Když na otázku, zda-li řídí motorbike odvětila, že člověk musí bejt drsnej a že si řekla sorry Jesus tady nebudu následovat pravidla dopravního provozu, mi navodila myšlenku, že je to skutečně legrační žena a že sdílíme stejný symsl pro humor. Potom z ní ale vylezlo, že s Ježíšem se nežertuje a že je vlastně female kněz, která zde má jisté poslání v podobě misijní činnosti. Aajajajaj.....

Tak to je asi zatím všechno. V krysicni nemáme internety, takže obrázky přijdou později. Přeji příjemné ráno těm, kteří právě snídají.

Zatim pa, 

M.

PS: ve VN je blokovaný facebook...takže good bye my frieds :-) (nějak to jde, ale zatím nevím jak...člověk musí svádět nelítostný boj s místní cenzurou, žít ve stínu ulic a hledat nové IP adresy)

Už je to tu, už je to tady...

N vědomost se dává všem (těm, kteří to vědět chtějí, i těm, kteří to vědět nechtějí), že 20.9. večer se mnou vzléta letadlo smět Soul ---> Hanoi. Předpokládaný návrat 1.7.2011. Wuuwuwuwuwuuwuwu :-D