Včera přijeli noví Monkáči. Starší usedlíci je vzorně přivítali. Odpoledne si obě skupinky poměřovaly síly v zápasech a ve vzpírání (kdo unese víc Monkáčů, v ideální případě kdo zvedne Monáče, který už dva další Monkáče zdvihá ;-). Ve večerních hodinách se konal jistý iniciační obřad, při kterém se účastníci dostali do transu pomocí neznámého nápoje - pravděpodobně vodka Hà Nội. Drnkali u toho na strunný nástroj a pěli písně oslavujíci nejspíš předky divoce cválajíci po mongolských stepích. Pokusila jsem se jejich prformance nahrát, ale nepodařilo se. Bohužel. Česká etnomuzikologie je zase o něco chudší. Byli až překvapivě přítulní. Zvali nás do kroužku - mezi samé muže - Monkáčské ženy se mezitím zalígrovaly v pokojích, protože dobře věděly, co po překonání stavu liminality a získání nového statusu nastane. My to koneckonců víme také, a proto jsme pozvání odmítly s tím, že naznáme slova písní. Cesou do pokoje jsme ve křoví narazily na Monkáče, který nám vietnamsky oznámil (krom toho, že se ptal odkud jsme), že đái lung tung - močí kolem dokola :-) Od sebe nás dělila kolejní mříž a po chvíli ho další dva odtáhli zpět k ostatním. Nechtělo se mu, což nám přirozeně lichotilo.
Dneska jsem odevzdala 4 fotografie myšákům z "manegementu" kolejí a další dvě odevzdám zítra ve škole. Anbuny (album) evropských krásek se jim za ta léta již slušně rozrostla. My tam máme už čtyři různé sety.
V neděli jsme byly na vernisáži výstavy místních umělců - samí velice cool lidé. Ženy nakrátko, muži s culíčkem a do toho kvanta fabulous Colons a jejich potomků. Některé kousky byly pěkné. Co však bylo nepřekonatelné byl výhled ze studia jinak dost nevzhledného věžáku. Na fotkách to bohužel moc nevynikne. Dokonce byly viďet i hory! No krása.
Dala jsme si svou ranní porci rýže, vyprala fusak na poštář - bohužel jsem tím zjistila, jak vypadá ten poštář bez futrálu - no co, doma jsou na něm taky trošku flíčky...
Jdu na kafe za Bubou - je na čase si rozmyslet, co budeme obědvat!! Pak EFEO.
Čůgo bůgo,
M.
Žádné komentáře:
Okomentovat