Nový rok aneb jaro je tu!

Thịt mỡ, dưa hành, câu đối đỏ

Cây nêu, tràng pháo, bánh chưng xanh

Tučné maso, nakládaná cibulka, dvojvverší pro štěstí
Cây nêu (viz. níže), ohňostroj a dělobuchy, zelený bánh chưng

Před pár dny - přesně 3.2. nám tu začal Nový lunární rok a přehoupli jsme se do roku Kočky (narozdíl od Číny, Koreje a Japonska, kde právě začal rok králíka). Připravit se na pro většinu obyvatelstva dva dlouhé týdny dovolené není pro cizince rozhodně jednoduché (a už vůbec ne levné).

Tết, neboli Nový lunární rok, je snad jediným svátek ve vietnamském kalendáří, kdy se skutečně nepracuje a z jinak tepající Hanoje se stane popustlé městečko. Krámky, dokonce i mocné shpping mally se zavřou, na ulicích chybí všechny ty ananasové a koláčkové paní a většina obyvatel, kteří se do Hanoji přistěhovali s vidinou lepších zisků, se vrací do venkovských rodišť.

I příslušnící (policejní) mají volno, tudíž většina motoristů odloží bezpečnostní helmy (1. není, kdo by je buzeroval, když se příslušníci vrátili do rodišť a 2. by mohlo dojít ke zdestruování pečlivě vytvarovaných novoročních účesů) a vesele se nejčastěji s celou rodinou na jednom stroji prohánějí v šílené rychlosti po poloprázdných hanojských ulicích.

Jelikož jsme zvyklí stravovat se výhradně na ulicích, poloprázdné ulice nám radost nečiní a museli jsme se zaopatřit zásobami potravin. Trhy jsme vzali útokem a pořídili živé krevety, ryby, maso, hromady zeleniny, rýže.. no zkrátka všechno co by člověk mohl potřebovat a jsme tedy odkázáni na to, co si sami vyrobíme - zatím velice úspěšné, neboť nám radí sám velký Luke Nguyen.

Miluju rejžovar!

Většina cizinců Hanoj během Tetu opouští a vydávají se do teplých krajin. My byli pozvaní k vietnamské rodině - tetě Ly a strejdovi Binhovi na novoroční večeři. Chodů bylo nespočetně a víno teklo proudem. Seznámili jsme se i s dalšími sousedy, spálili papírové oblečky a peníze pro nefritového císaře a v 1:30 ráno se vypravili do svatyně Ngọc Sơn u jezera Hoàn Kiếm (to je to jezero s želvou v centru Hanoje).

Já si ještě před cestou, když jsem zaslechla "Ai mua muối đê?!" ("Kdo koupí sůůůůůl?") koupila od solné paní super drahou, ale šťastnou novoroční sůl (pytlíček za 20 000 VND) - no pro štěstí přeci!
U Ngọc Sơn bylo natřískáno a bohužel nebylo otevřeno. Lidé šplhali na po hromadě kamenů ve snaze alespoň zahlédnout... no my jsme došli až k bráně a pak se otočili a šli domu.

Po cestě jsme see Samem koupili asi 3 metrovou míu - cukrovou třtinu, kterou jsme vezli na mopédu domů a následně instalovali na balkoně ve snaze vytvořit si domácí cây nêu - strom odhánějící zlé duchy (je to o něco složitější, ale o tom se nebudu radši rozepisovat). Přišlo mi to ale celé nějak podivné a pak mi došlo-resp. jsem zahledala v učených knihách a potvrdila si, že cukrová třtina se používá jako "žebřík do nebes" pro předky, který se umístí (2 kusy podotýkám) vždy po obou stranách oltáře. Eeehm... no tak to jsem nezvládla no. Ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí a byla to legrace tahat jí domů ve 2 ráno. Stejně žádný oltář nemáme a Sam má s naší balkonovou míou své úmysly. První den nového roku se rozhodně nemá zametat aby si člověk nevymetl štěstí z domu, čehož jsem se s radostí chytila, pěkně se válela a nic nedělala.

Od Samita jsem dostala proAccount na Flickru, takže zase můžu nahrávat fotky.. přetáhla jsem totiž limit.

Takže tímto přeji všem "chúc mừng năm mới!" a jdu si dát zbytek bánh chungu od domácí.

Pááá M.


PS: Proč jsem se vlastně rozhodla psár příspěvek... Začalo nám tady konečně jaro! Nový rok uhodil a hned druhý den bum, najednou je krasných 20°C.

Tak nám to pěkně začíná...

Konečně doma. Vychrchla jsem se z nadýchaných moto spodin, umyla ruce a uvařila čaj (pořídila jsem si totož bezvadnou korejsou čajovou flašku se sítkem !!!).Kolena se mi z dnešní jízdy ještě klepou. V Hanoji zavládla totální tetový masakr (Tet - nový lunární rok). Lehce to připomíná vánoční šílenství jen s tím rozdílem, že proti tomu, co se děje tady, jsou Vánoce svátky klidu a míru peklem jsou jen lehce nahnědlým odvarem tetového pekla (předpokládám, že asi záleží jak kde... tak "ať nežeru" pro Kalitchovou).

Včera paní ve Fivimartu nakoupila asi 15 kusů baget. No zkrátka všechny, které přinesly čerstvě upečené (naštěstí jsem byla dostatečně pohotová a jednu jí tak trošku nenápadně po vietnamsku vyškubla). No jo, jak je vidno, o Tetu se člověk musí prát. Pravidelm bývá, že ceny během nedůležitějšího svátku v roce dokonce i několikanásobně vzrostou a to úplně za všechno. A už je to tady. Dokonce v noninách se píše jak se bylinky zdražily z 1 000 VND na 3 500 VND!!! Naštěstí vláda deklarovala stabilní cenu benzínu až do Tetu. Huráááá.

No stejně. Kdo by v tomhle vylézal z domu a ještě tomu na mopédu? I já jsem dnes chybovala a zasekla se v zácpě na Ba Trieu, kde se příslušníci v nepěkných pískových uniformách marně snažili se situací něco udělat. Aspoň mi bylo mezi těmi výpary pěkně teploučko. A to je to teprve začátek. Rok kočky nám totiž začne až 3. února tuším.
To pak bude za odměnu Hanoj prázdná a pustá, bez všech těch váhových, papírových, mandarinkových, prountěných, košťatových, xoiových paní ale i banhbaových, kukuřicových a nálepkových pánů. Všichni zamíří do svých rodišť ten nový rok pořádně oslavit.

Myslím, že o víkendu vyrazím do ulic udělat pár fotek stromečkových vozítek a zkrátka všeho, co se vietnamského Nového roku týká. Taky musíme udělat zásoby - ve vietnamském stylu a pořídit banh chung - tradiční novoroční pochoutka - "koláč" z lepkavé rýže napěchovaný tučným vepřovým a nějakými fazolovosojovými boby a nějakou tu láhev rýžové pálenky na zahřátí.

Jen tak pro informaci. Dneska jsem byla v knihovně a ani tam se netopí! Koho by napadlo si do čítárny brát čepici?

Zpátky doma

Tak jsme se včera po dlouhé době vrátili domů. Už už jsem téměř zapomněla jaká je v Hanoji v lednu kosa. Takže se zase klepu, jako před dvěma lety, nabalená jako pumpa ve vymrzlém pokoji. Jen pro představu mám na sobě momentálně dvoje tepláky, dvě mikiny a ještě Samitovu péřovou vestičku a že bych se teda nějak vařila, to ani snad moc ne. Co bych teď dala za zasmrádlou komůrku bez oken :-).

Z výletu na Centrální vrchovinu se nakonec vyklubala relativně veliká okružní jízda po středním Vietnamu a rozhodně toho nelituju. Bylo toho tolik, že ani nějak nevím, kde začít.

Po příletu do prosuněného Danangu jsme se po asi dvou hodinovém dohadování s chlápkem z přeplněného mikrobusu do Kontumu rozhodli, že jedeme do Hoi An. Jídlo je tam výtečné, já vydržím prolézat místní staré dřevěné domy nekonečně dlouho a navíc zelené autobusy MaiLinh směřující do Kontumu byly už vyprodané.

Po dvou dnech jsme se tedy s už zeleným autobuskem vydali na už dluho očekávanou cestu částečně se klikatící podél Hočiminnovy stezky.

Dneska je pondělí 17. a já jsem zase nějak nestačila dokončit předchozí příspěvek. Včera zmítající se v agónii pravděpodobně způsobené za normálních okolností vynikající lepkavou rýží známoou také jako xoi, jsem nezvládla nic jiného než nahrát pár fotek na Flickr.

Myslím, že ani nemá snad smysl tady vypisovat celý itinerář našich cest, protože by to stejně nikoho nebavilo, tak proto stručně.... bylo to super :-). Najezdili jsme x set kilometrů a zadky máme jak z oceli. Myslím, že střední Vietnam je jednou z nejkouzelnějších částí Vietnamu (což ovšem rozhodně neplatí o hatmatilce, kterou se tam mluví) a doufám, že ještě aspon pár let zůstane takový jaký je - s malebnými venkovskými domečky a absencí ohavných trubkovitých domů, kterým se tu říká "nha bao diem" dům jako krabička od sirek - úzký a vysoký.

Psani z Tay Nguyen

Tak pisu z Centralni vrchoviny, konkretne z Buon Ma Thuot - hlavniho mesta provicnie Dak Lak. Ackoliv jsme puvodne chteli stravit vice casu v okoli mesta Kon Tum, po dvounasobnem pomerne ne prilis prijemnem zastaveni misni policii (o tom napisu ale asi az z domova) jsme se rozhodli vypravit se o neco dale. Nicmene musim napsat, ze krajina a okoli Kontumu bude pravdepodobne highlatem celeho vyletu a hodne nas mrzi, ze jsme museli trosku narychlo odjet.

Jeste pred prijezdem na Tay Nguyen jsme si udelali vylet do Hoi An, pravdepodobne mestecka s nejlepsi kuchyni ve Vietnamu vubec (take lide na trzisti jsou nesrovnatelne milejsi nez trzistni babz v Hanoji - bohuzel).

Zitra pravdepodobne pojedeme na vylet do Narodniho parku Yok Don a pak na vodopady a mozna i nejake ty mensinacke vesnice. Museli jsme si opatrit povoleni - ktere nam samozrejme umoznuje cestu jen do "hezkych a proverenych" vesnic. No co se da delat. Pry za zadnych okolnosti nesmime sjizdet z cest :-) No jo... Takze je taky dost mozne, ze se na vsechny oficialni vesnice proste a jednoduse vybodneme a zamerime se spis na prirodni pamatky.

Mistni kava je vynikajici a pocasi vice nez prijemne.

Dalsi zastavkou bude asi mestecko s leprosariem a udajne hezkymi plazemi Quy Nhon.

Paaaaaa M.

Čas se vydat na cesty...

Tak po zkouknutí cen u několika leteckých společností jsme se rozhodli, že dát 5 000 000 VND jen za cestu do tropického ráje Phú Quốc je přeci jen příliš a že se tedy vydáme do neprozkoumaných terénů centrální vrchoviny Tây Nguyên (tmavě modré na mapičce). Několik průvodců varuje, že budeme potřebovat speciální povolení do některých oblastí, ale zkušení Vietnamci na mé dotazy jen mávou rukama a výmluvným třením palce o ukazovák a prostředníček nám sdělují, že se zde říká "Bác Hồ dẫn đường..." neboli "Vietnamské bankovky s obrázkem strýčka Ho otvírají brány". No tak uvidíme. Plánujeme koupit letenky do Danangu a pak autobusem do Pleiku - město v severní části centrální vrchoviny. Tam nejspíš pořídit nějakou motorku a frrrrr kolem. Počasíse zatím netváří nic moc a proto se v případě deště přesuneme někam ke Qui Nhơn na pláže.

 

Lada s Davidem odjeli včera a Bára dneska, takže jsme tu zůstali sami. Kohouti pořád kokrhají a nenechají nás spát. Taky jsme zjistili, že jsou zavření v klícce na střeše sousedního domu - to bych taky kokrhala celou noc. Moc nechápu, jako můžou ostatní obyvatelé ulice spát a začínám mít pocit, že je v tom nějaký trik, který mi tají. 

Jinak to vypadá, že jsem vyřešila vízové problémy a můžu si zažádat o další studentská víza přes jazykovou fakultu. Budu muset ovšem opustit zemi a na nějaké VN ambasádě si je vyzvednout. Tyto okolnosti přímo nabádají k  výletu do Laosu, neboť tetové (lunární novoroční) prázdniny se blíží a nejhezčí na Novém roce jsou stejně přípravy. Samotné oslavy se pak konají ve velmi rodinném duchu a po několik dní je v Hanoji pusto prázdno. Bun cha stánek je zavřený... xoiová paní taky neprodává.. no zkrátka je to ieální pro opuštění země.

Za malou chvilku jdeme koupit letenky a nejspíš 2.1. vyrazíme.

První dny v novém aneb kohouti na střechách...

Přestěhováno.

 

Člověk by ani nevěřil, kolik věcí za těch pár měsíců nasyslí. Také jsem se zděšením zjistila, že trpím stejnou chorobou jako rodina z matčiny strany a to srhomažďováním připitomělých nesmyslů, v mém případdě "hezké" polyethylenové pytlíky a tašky, pro případ budoucí případné potřeby (která ale většinou vůbec nenastane). Takže jsem se slzou na krajíčku vyhodila nezměrné množství tašek a ostatních ptákovin. Stějně toho bylo dost. Neumím si představit, jak se budu vracet do ČR... nebylo by přeci jen jednodušší tady ještě chvíli zůstat?

V bytě fatálně chybí úložné prostory, takže se zatím všechno tak trošku válí po zemi, případně visí na provizorních háčcích s obrázky kočiček a králíčků (v Minh Chauovi nic jiného neměli). Celý prostor působí zatím velice chladně, ale to plánuju vyřešit nákupem bambusových rohoží a několika polštářů. Co mě velice mile překvapilo byla přítomnost pračky s teplou vodou. To je tady celkem vzácnost. Sice jsem musela koupit nechutně drahý prací prášek pro pračky s předním plněním (prostě s okýnkem vepředu), ale čert to vem. Teplá voda!!!

Nicméně... když se něco zdá až příliš perfektní, a to zejména ve Vietnamu, je to až nápadně podezřelé. Ráno kolem půl 4 se najednou odkudsi začalo ozývat kohoutí kokrhání.. a postupně se z jednoho kohouta vyklubali cca čtyři kusy a kokrhali až do 6 ráno. Dneska totéž... Sammy se na to zrovna netváří, tak doufám, že nebudeme muset zanedlouho hledat nové místo. Třeba si ty kohoutky někdo vykrmuje na blížící se Nový lunární rok - Tết!

Doufám...

Počasí tu momentálně stojí za nic, je pekelná kosa a navíc nám tak trošku neteče teplá voda... Rất là Việt Nam! (pozn. asi o hodinu později jsou zjistila, že Sam vypnul teplou vodu záměrně. Prý to žere... hm, takže jsem si dala studenou sprchu trošku zbytečně).

Už abysme někam vyjeli. Nejradši do teplých krajin. V úvahu přpadá několik míst - mezi nimi největší vietnamský ostrov Phú Quốc, centrální vrchovina a nebo nějak projet jih.

Bydlime!!! (skoro)

Uz jsem zase nejaky cas nepsala. Mozna zato muze stala absence interentoveho pripojeni v nasem pokoji, ale spis si mylsim, ze se v posledni dobe nedelo nic zasadniho, o cem bych se mela delit se vsemi bliznimi.

Zato dnes a vcera!! Poprve jsem se vypravila do centra na motorce. Vsechno probihalo vesmes hladce az na zpatecni cestu, tvrdnuti v neprijemne hanojske zacpe, popjizdeni... taky mi konecne doslo, ze nemuzu brzdit nohama kdyz pridavam plyn (nevim, kde se tenhle pocit v lidech bere).

... tak tohle jsem napsala daaaavno s predstavou, ze prispevek dopisu a publikuju. No nejak k tomu nedoslo.
Mame Vanoce a to znamena, ze se Hanoj prevlekla do "svatecniho" havu a vsude na plny koule vyrvava hitovka Happy New year od Abby. Jak se sem Abba vlastne dostala, je mi vskutku zahadou. Vypada to skoro tak, ze Vietnamce chyta vanocni silenstvi vic nez kohokoli jineho. Je co slavit, tak uz to tak bude. Vsichni jsou v ulicich, prodavaci nacpanych chlebicku a "kebabu" se vari v Santa Clausovych kostymech. Zkratka ten fousaty pan od Coca Coly se sobim sprezenim se dostane fakt vsude. Ackoli je pravda, ze mezi detmi z expatske komunity panuji jiste pochybnosti, zdeseni a nejsitota, zda-li Santa dorazi, nebot ve vietnamskych domech chybi komin... Vanoce se mimojine taky odrazili na cenach parkovist tzn. z 5 000 na 10 000 Vnd. :-)

Dneska jdeme s Terezou a Ethanem na smezeny syr a zitra se stehujeme, protoze jsme konecne nasli prima byt. Jedna se o pokoj a mini kuchyn s predsini, koupelnou a balkonem. Navic mame vlastni vchod, tudiz nemusime prolezat obyvak domacich a byti tak potencialne kontrolovani, coz je velice prijemne. Jakmile se prestahujeme, tak udelam par fotek a pomoci funkcniho interwebu se je pokusim uploadovat. V bytecku bohuzel neni televize, takze porad zvazuje jeji zakoupeni, protoze po opusteni naseho pokoje/kuchyne com binh dan se mi bude styskat po prozpevujicich si kucharich.

Dneska je v Hanoji krasne pocasi, sviti slunicko a fouka prijemny vetrik. Dokonce i modre nebe se ukazlovalo nezvykle dlouho!

... tak... dneska je uz 25.12. a zase jsem ten prispevek nejak vcera nestihla dokoncit. Vecere byla prima a masivni (smazak a dokonce i rizek byl) a cesta domu silena, pac se Sammy rozhodl povietnamstit se tim, ze bude troubit 60/60/24/7 tzn. bez prestani. Nikoho to samozrejme nezaskocilo, jen ja se rehtala celou cestu.

1. najem je zaplacen a zitra probehne finalni stehovani, takze koncecne vyzkousime internetove pripojeni.

Skypu zdar a vesele Vanoce vsem!