Léto bylo letos (teda asi už loni) extrémě horké a zima je pro změnu extrémě studená a dlouhá. Konečně jsem se přehoupli přes vytoužených 20 stupňů.. (sem tam) a (sem tam) i vysvitne slunce. Předpokládám, že pak, bez jakýchkoli skrupulí rovnou vskočímě do 40°C. No, už ani nevím, jaké to je, takže se na to zatím celkem těším.
Letí to, letí to. Už jsme tu 7 měsíců, posední 3 nám zbývají a připadá mi to jako bych se právě zabydlela - což mě dovádí k tomu, že si Sammy koupil briketová kamínka, která nám teďka stojí na balkónu (že by nějaké grilování???).
Novinkou včerejšího dne je chycení a následné přemístění jezerní želvy do nemocnice. Člen "záchranářského" týmu akci novinám sdělil, že ani po téměř dvou hodinách ve studené vodě necítil únavu ani chlad, ba naopak, byl pyšný, že může pomoci zachránit takové magické zvíře jakým je želva v jezeře Navráceného meče. Byl to lítý boj, málem jim zase pláchla, ale nakonec je v bazénku. Tak to bysme měli...
Pořád mi přibývají nové knihy. Už jich mám přes 40 kg a musím je co nejrychlejí poslat. Jen doufám, že mi balík z lodi nikdo nešlohne (obzvlášť po tom, co jsem shlédla 2.sérii seriálu Wire). Věci se kupí a vůbec si neumím představit, co s tím množstvím budu dělat.
Brzy bude první Máj a to znamená možnost prodlouženého víkendu a s ním pořád omílaná otázka kam vyrazíme. Vietnam máme relativně sježděný (což rozhodně neznamená, že se nemůžeme na některá místa podívat znovu - jako třeba střední Vietnam) a jediné místo, které nám viceméně uniká, ale na druhou stranu ani moc neláká je delta Mekongu a Saigon. Přes hory a doly jsme se najezdili už docela dost (ačkoli podle mě hor není nikdy moc :-), zažili jsem teplo, zimu, sucho, vlhko i pořádné lijáky... jen to moře nám zatím trošku uniká.
Brzy bude první Máj a to znamená možnost prodlouženého víkendu a s ním pořád omílaná otázka kam vyrazíme. Vietnam máme relativně sježděný (což rozhodně neznamená, že se nemůžeme na některá místa podívat znovu - jako třeba střední Vietnam) a jediné místo, které nám viceméně uniká, ale na druhou stranu ani moc neláká je delta Mekongu a Saigon. Přes hory a doly jsme se najezdili už docela dost (ačkoli podle mě hor není nikdy moc :-), zažili jsem teplo, zimu, sucho, vlhko i pořádné lijáky... jen to moře nám zatím trošku uniká.
Možná právě 1. Máj je tou pravou příležitostí, jak s tím neco udělat (za pomoci nově otevřené linky Hanoj--Phu Quoc společnosti Air Mekong ).
... tak jsem to zase nedopsala a teď můžu vesele pokračovat.
Máme letenky na Phu Quoc - největší ostrov Vietnamu a snad se bude konat i ten vytoužený tropický ráj :-)
Zatím pádím na fj.
Páááá M.
Žádné komentáře:
Okomentovat